Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bazöoka - Toxic Warriors

BazöokaToxic Warriors

Jirka D.12.4.2012
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Deska plná paradoxů: zvuk hodný odpadní latríny, ale mezi dnešními vyleštěnými klenoty mě skoro baví (dynamický, živý zvuk neznající mastering ošetřený jen ořezáním špiček); skladatelský potenciál nula, rytmika prvního stupně lidušky, ale výsledek je chytlavý a snadno přijatelný; zpěv nesrozumitelný, texty o ničem (teda pardon, o válce, smrti a kuchání), přesto jako dobrý vtip fungují výborně. No ne, objektivně fakt bída. Sakra.

Tři relikty v podobě tří disků se nám tu povalují v redakci a podle všeho se zdá, že by se tu povalovaly ještě hodně dlouho, protože prvními dojmy, které vzbudily u všech potenciálních zájemců, nedokázaly zaujmout a popohnat svůj osud až k recenzi. Je na čase s tím skoncovat, aspoň v několika větách a smazat tak všechny dluhy minulosti, které nejsou zaprášené prachem, jak se často píše, ale zcela čistě a tiše odpočívaly ve skříni. Tož první věc.

 

Kapela Bazöoka pochází z Taiwanu, země, která umí snad nejskvostnější oolongy na světě a srdce každého čajového gurmána musí poskočit při zaslechnutí jmen jako Bai Hao, Tung Ting nebo Bao Zhong. Dnes tu máme ovšem jiný šálek, toxické válečníky, kteří se v roce 2009, čtyři léta po založení spolku, prezentovali zatím jedinou nahrávkou, jíž lze jedním slovním spojením označit jako old school thrash metal, v promo materiálu doplněno ještě o přívlastky „total“ a „great“ s odkazem k raným Kreator. Pod tímto neskromným přirovnáním se skrývá celkem dvanáctkrát použitá stejná zaklínací formule, která kouzlí pomocí naostřené kytary, primitvních bicích a téměř blackového zpěvu celý tracklist nahrávky, ve kterém jsem se za chvíli ztratil, protože najít pět rozdílů mezi jednotlivými skladbami je nemožné. Po úvodním rozehrání celého ansámblu, které se odehraje na nějaké půl minutě každé skladby, se vše zvrhne v ten samý kvapík a je úplně jedno, jestli se jedná o druhou nebo sedmou skladbu.

 

I když jsem měl zprvu dojem, že je vše zachyceno někde na koncertě, není tomu tak, zvukový záznam byl pořízen v jakémsi obchodě („Wei’s store“) a u nějakého kamaráda doma, čímž se vysvětluje podivná zastřenost zpěvu, nevyváženost nástrojů a celková špinavost, nad kterou by ortodoxní blacker zaplesal a ze samé radosti by zařízl sousedům kočku. Skladby jsou pojmenovány s nenásilnou jednoduchostí, takže asi není nutné přibližovat bližší obsah textů takových kousků jako March of the death, Hell commando, Blitzkrieg, Burning villages či 88mm cannon. Vše zabaleno do vyloženě veselého bookletu, který v sobě snoubí optimismus Cannibal Corpse s grindovou zálibou ve všem hnilobném a napůl stráveném, kterýžto dojem jen podtrhuje zhusta rozesetý pentagram, kterého není nikdy dost, a jakýsi mamut nebo slon, jenž zase není nepodobný logu Motörhead. Pokud snad projevíte zájem o fyzický nosič a nestihnete limitovanou edici 50 digipaků a 250 vinylů, jsem připraven darovat svoje CD prvnímu, kdo si o něj řekne.

 

Na tuto nahrávku se lze v podstatě dívat dvěma způsoby – buď jako na výbornou recesi, která paroduje všechna možná i nemožná metalová klišé, čemuž by mohla nasvědčovat děkovačka v bookletu, kde vedle klasického „thank to“ je navíc uvedeno „fuck to“ všem pozérům, a nebo jako na nedostatek soudnosti při její expedici do světa. Ať tak či onak, hudebně je to bída umocněná na druhou, která se paradoxně díky primitivní rytmice ve stylu „bum – čvacht s občasným přechodem“ neuvěřitelně snadno dostává do hlavy. Být to punk, jsem nadšen.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky