Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hail Spirit Noir - Eden In Reverse

Hail Spirit NoirEden In Reverse

Sorgh22.6.2020
Zdroj: mp3 // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Na tuhle recenzi jsem se těšil a zároveň měl respekt z probíraného materiálu. Nejde o snadný případ, protože došlo k výraznému stylovému skoku, který ne každý skousne.

Takto divnou a nejednoznačnou kapelu člověk moc často nepotkává, natož aby ho svým podivným přístupem k muzice uhranula. Hail Spirit Noir bych se nebál nazvat fenoménem.


Kdo se trošku orientuje, už o téhle bandě něco slyšel. S takovým názvem kapely nejde projít kolem bez povšimnutí a co teprve ta hudba. Kolikrát už se říkalo a stále je to občas slyšet, že v hudbě bylo všechno vymyšleno. Ale pak vždycky někdo přijde a toto moudro přeškrtne rázným tahem svého génia. A to je přesně případ řeckých Hail Spirit Noir (HSN). Popravdě, já je pořádně zaregistroval až při vydání minulého, velice obskurního díla Mayhem In Blue. Kdo slyšel, určitě potvrdí výjimečnost jak nahrávky, tak kapely jako takové. Od přebalu desky, až po věci dosud neslyšené. Nepochybuji, že i předchozí nahrávky zachycující vývoj HSN stojí za to. Díky různým promo fotkám se posluchač může připravit na to, že těchto šest muzikantů nepřináší nic tradičního. Díky za to, není to pak takový šok. Mayhem In Blue bylo tak divné a přineslo takový mišmaš stylů, že smrdělo jistou hudební revolucí. Chvílemi jsem se ztrácel a vlastně nevěděl, co že to poslouchám. Nyní s novým albem už je situace jasnější a přesto úplně jiná, než před čtyřmi lety.

 

 

Eden In Reverse se vymanila z metalového kokonu a přeměnila se v cosi, co jest nedefinovatelným hybridem. Ukazuje se bezbřehá muzikální chytrost jdoucí daleko za mantinely běžné hudby. Mlhy obvyklé na Mayhem In Blue se rozplynuly, pryč je blacková špína, naopak narostla teatrální, avantgardní složka. A přece nejde o bohapusté divadlo či šílené kejkle nadopovaných klaunů. Deska je plná úžasné hudby, netušených melodií a pouze čistých vokálů. Díky nim mi často přichází na mysl Solefald a ve skladbě Crossroads je tenhle pocit nejsilnější (samozřejmě je to hlavně díky hostujícímu Lazarovi).  Zpěv na desce je takový otec u porodu, účastní se všeho důležitého a bez něj by se kouzlo nekonalo. Instrumentální složka je vskutku geniální, ale až zapojení vokálů ji obhájí.

 

Melodické obžerství není druhu přijď, urvi a sežer. Posluchači dá jistou práci proplout kolem laciných náhražek ke skutečným delikatesám. Ty jsou koláží mnoha motivů, které tvoří jednotlivé skladby. V každé jedné je několik dějů, možností, které by se daly rozvinout řadou dalších způsobů. Potenciální košatost tohoto stromu je vskutku brutální.


Neustále žasnu nad tím, jak HSN pracují s klávesovými rejstříky. Díky nim jsou tím čím jsou a elektronická sekce rozhodně patří k nejvýraznějším poznávacím znamením kapely. Musíte je přijmout takové jaké jsou, tedy teatrální, pohádkové, někdy až lacině kýčovité. Ale v tom to právě je, kompoziční genialita v kontrastu s pocitem plastových varhánek týraných dětskou rukou. Nejde pominout fakt, že HSN se na albu silně zhlédli v chladném severu. Vůně zralých oliv je pryč, stejně tak černočerný black pod pražícím sluncem. Nová deska se promítá do schémat nadčasových dimenzí, které tu kdysi vložili legendární Arcturus nebo už zmiňovaní Solefald. Eden In Reverse by neznalý analfabet mohl považovat za album jedné z těchto ikon a nebylo by se čemu divit. Tenhle fakt má dvě strany mince. Jednou je ta, že kapela ztratila svoji originální tvář a kořeny svého kumštu ponechala bez dozoru na pláži všanc příboji. Zcela přijala múzu naprosto odlišné kultury a poddala se jí. Na druhou stranu se jí podařilo natočit tak vynikající album, že mi tahle "zrada" antického odkazu nepřijde moc důležitá. Album si mě omotalo kolem prstu a vlastně bych ani nemusel vnímat, kdo že je pod ním podepsán. To, že jde o HSN je obrovské překvapení, ale to postupně bledne pod neoddiskutovatelnou silou hudebních dojmů, které mě stahují do vod blaženosti. Tleskal bych stejně, kdyby se album vynořilo z hlubin vesmíru poblíž Arcturus.

 

 

Předpokládám, že Eden In Reverse bude kontroverzní. Na to, aby nevzbudilo emoce, je příliš dokonalé a hlavně příliš norské. To spousta lidí neskousne a vrátí se k Mayhem In Blue, které bylo originál a nová poslechová výzva. Mně však na stylové emigraci kapely už dávno přestalo záležet a tohle album se pro mě stalo dosavadním vrcholem roku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 23.6.20 3:33odpovědět

Rozhodně skvělá deska. Současné směrování do vod Arcturus a Solefald mi absolutně nevadí, ba naopak. Nevidím v tom ani kapku předvídatelnosti, na to jsou HSN až moc nad věcí a kompozičně zdatní.

Garmfrost / 22.6.20 17:35odpovědět

Není to špatná deska, ale bylo už líp. Chybí dřívější tah na branku a kousek blacku. Za mě 7/10

Ruadek / 22.6.20 16:59odpovědět

Deska, o které bylo předem jasné, že se o ní bude hodně mluvit. Viděl bych to s hodnocením ale tak o třicet dolů, žádný klenot historických rozměrů nahrán, dle mého, nebyl. I přes všechny jeho kvality. rUms

Kruppe / 22.6.20 14:09odpovědět

Druha stovka a zase se neshodnu s redakci:-)Vypada to,ze kdo pouzije trochu rozumne klavesy na albu dostane letos za 100:)Kdyz si pustim jejich posledni 2 alba za sebou,tak jednoznace uprednostnim starsi,bohuzel.Album je to ale samozrejme kvalitni,nicmene se asi do me topky nedostane.No uvidime s cim prijdou Imperial Triumphant,vypustena ukazka vypada nadejne..

Daniel / 22.6.20 9:51odpovědět

Zcela souhlasím s recenzí, jasný kandidát na nejvyšší příčky nejen v letošních žebříčcích. Unikátní nadžánrový skvost, základem všeho jsou mimořádné kompoziční schopnosti a naprosto suverénní schopnosti instrumentální. Ohromné překvapení a že jsem nic jiného než skvělou desku od těchto Řeků nečekal.

MCA / 22.6.20 9:50odpovědět

za mě spíš zklamání, ta temnota tam chybí, teď je z nich zaměnitelný prog

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky