Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Beheaded - Only Death Can Save You

BeheadedOnly Death Can Save You

Garmfrost28.5.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Beheaded dokazují, že nepatří do starého železa, a mají stále prst na tepu scény. Desku je radost poslouchat. Je skvělá nejen po řemeslné stránce, je pestrá, brutální a zábavná.

Beheaded jsou maltským vývozním artiklem číslo jedna. Neznám moc tamních významnějších kapel. Beheaded oslňují brutální silou deathmetalový svět bezmála třicet let. Nikdy se neodmlčeli, nicméně přehnanou aktivitou taky nesrší. Vždyť od roku 1991, tedy roku, kdy kapela vznikla, respektive od prvního dema Souldead, Beheaded vyšlo všehovšudy šest dlouhohrajících desek. V sestavě není jediný zakládající člen, ale od svého nástupu pár let po vzniku Beheaded otěže drží baskytarista David Cachia. Od debutu je pevnou součástí kapely i kytarista Omar Grech a už dvanáct let i growler Frank Calleja, který svým charakteristickým hlasem dodává Beheaded pořádný drajv.

 

Beheaded vyzkoušeli několik vydavatelství, z nichž Unique Leader Records patří mezi ta nejprestižnější. S novou deskou se ovšem vydali pod roušku agilních Agonia Records. Ti pod svými křídli mají nejedno eso napříč žánry a opravdu výživnou propagací své koně podporují, co můžou.

 

beheaded

 

Beheaded své šesté album nahrávali v italském Mk2 Recording Studio, kde vládne Davide „Brutaldave“ Billia, který zároveň nabubnoval poslední dvě desky Beheaded, Antropofagus nebo Coffin Birth. Chlapík svému řemeslu rozumí, umí ho, a tak jeho služeb využívá nespočet kapel. Závěrečný mix a mastering pak proběhl v polském Hertz Studiu. Není tedy pochyb, že má novinka Only Death Can Save You zvouček, jak se patří. Tedy brutální jak ďas, ale příjemně čitelný.

 

Ač Beheaded patří mezi pamětníky, nemají problém znít současně. Bez skrupulí mixují staré časy s modernou, aniž by působili křečovitě. Naopak! Energie z desky doslova křičí upřímností a mladistvým zápalem. Občas mě liskne přes hubu coby inspirační zdroj stará Sepultura z dob Arise nebo Beneath the Remains, ovšem znásilněná, zmrzačená a notně brutálnější.

 

Se svojí stopáží osmatřicet minut se jedná vlastně o dlouhou desku. Ale nudit se není možné ani na chvíli. Jsem naprosto uchvácen úvodní vypalovačkou The Charlatan's Enunciation. BrutalDave zde předvádí, že umí bubnovat hezky pestře. Umí jak sypačky, tak řádně groove drtičky. Kytarový tandem Grech – Brigo se ve vzájemné harmonii proplétá i nutí k interakci. David Cachia je klasický brutal / deathový basák. Nehlásí se o hlavní slovo, spíše drží s bicími a zatěžkává sound. O Frankovi už byla řeč, a tak fans jeho uřvaného growlu určitě čekají pořádnou porci extrémní zábavy. Tu ve velké míře také dostanou. Frank se noří do hloubek, ale většinou jeho hlas řeže jako cirkulárka.

 

Nevím, jestli má cenu pitvat jednotlivé skladby, novinka je příjemně vyrovnaná. Baví mě komplet bez výkyvů. Úvodní song je otevírák jako hrom. Skvělá je trojka A Greater Terror, kde Frank nechá v refrénu hlasivky. BrutalDave ukazuje, jak rychlé má končetiny a jak z přehledem zpomalí a že přechody umí nejlíp. Frája, ale je radost ho poslouchat. Hlavu si urvat hodlám u Embrace Your Messiah, kde slyším tu Sepulturu asi nejvíc. Kila hoblují u rychlé dvojšlapky, záseky s upištěným zakončením mi řvou v hlavě vzteklým naturelem a mně se opravdu chce hlavou mlátit a mlátit. Titulní song vraždí stejně jako závěrečná tortura From the Fire Where It All Began.

 

 

Nevím, jestli se stane Only Death Can Save You deskou roku, to asi ne, ale povinnost pro fans stylu bezesporu bude. Beheaded dokazují, že nepatří do starého železa, a mají stále prst na tepu scény. Desku je radost poslouchat. Je skvělá nejen po řemeslné stránce, je pestrá, brutální a zábavná. Jen houšť a více takových nahrávek.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky