Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Benea Reach - Possession

Benea ReachPossession

Victimer26.5.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Odvaha nám nechybí ještě méně jak v minulosti, nemládneme, už se tolik nevztekáme a pořád umíme, jsme BENEA REACH.

Jedna ze zásadních přísad do evropského metalcoreové výživy, BENEA REACH, se konečně vrací se svou třetí deskou. Atypické melodie a postupy vnesené skvělým debutem "Monument Bineothan", které pak ještě víc rozvedli a popohnali k většímu počtu melodií, to už byl příběh následujícícho, a opět výborného, alba "Alleviat". Limity v tvorbě Norů, zdá se, neexistují a po dlouhých pěti letech se vše podřizuje novince, která odhaluje kapelu v nejvíc přístupné formě, kapelu, která se nebojí zabřednout do čistých vokálů, klidných melodií a už vůbec se nezdráhá přemýšlet nad něčím jako ústup z pozic, neboť onen melacore tam přátelé pořád je.

 

"Possession" je bezpochyby nejotevřenější dílo, pod nímž jsou BENEA REACH podepsáni. Vztek a vykřičení se z frustrací jsou na albu víc korigovány a stáčeny mimo hlavní tok myšlenek, které tak dopřávají více místa melodiím a krotčím rytmům celkově. To mi pranic nevadí, protože Norové zjevně ví, co dělají, mají to pod kontrolou a novinku mají přesně takovou, jakou chtěli. Občas mám ovšem problém ztotožnit se s jednotlivými místy, ba i skladbami, když si zkrátka nejsem plně vědom, že je v nich všechna potřebná oddanost a trochu vaří z vody. Osobně tak dávám přednost předchozím dvěma nahrávkám z prosté větší uvěřitelnosti a odvázanosti. Novinka je i přes mou malou výtku stále mimořádně kvalitní deskou, i když neobvykle sladkou. Jde jen o to si zvyknout na nastalé změny a nechat si vtlouct BENEA REACH do hlavy ne úplně obvyklým způsobem.

 

http://fbcdn-sphotos-b-a.akamaihd.net/hphotos-ak-frc1/575389_10151484374641800_2044589952_n.jpg

 

Jak jsem zmínil, tahle kapela byla vždy o zajímavě řešených refrénech a názoru na melodii v coreové muzice obecně. A tahle devíza dnes vyplouvá na povrch mnohem snadněji a její identifikace dá mnohem méně práce než v minulosti. Někdy mám pocit jako kdyby byli BENEA REACH z jiné planety, jako kdyby se zrodili jen pro překvapivá vyhodnocení kam poslat melodickou složku své hudby. Opět poklona, opět civím nechápavě do prázdna. Nebýt podivně jalových meziher, které na mě občas vyplivnou vláčnou šedivou hmotu, byl bych nadšen. Takto jsem vlastně taky, ale s pocitem, že to šlo pokopat ještě mnohem důkladněji. Tak jako tak, osmdesát je hodně, i když do minulosti sahám ještě pro vyšší známkování.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 20.11.12 10:54

Gojira zraje jako kořalka v sudech. Lacinost je vynahrazena kvalitou. Tímto směrem je třeba se dívat. Francouzi Gojira to ví velmi dobře. Na ploše alba cítím nevyvratitelný drajv Pantery. Rytmika je dostatečně ohebná a lámavá, hlavních nápadů, nosných melodií, nálad a temp je dostatek a je možné je kombinovat neomezeně. Což se daří na výtečnou. Je to fantastické co pánové dokáží vměstnat do rámce jedné skladby. Občas bych hudbu pojmenoval jako western metal, jindy post metal. Kupodivu mě baví i našlapané pasáže, neb po klišovitosti tady není ani stopy. Gojira dotahuje své umělecké dílo dále, než se to třeba povedlo Machine Head na Unto The Locust. Klaním se a metám superlativy. Mé letošní TOP album vyvrhla Gojira, o tom žádná, tedy prozatím.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky