Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jedna ze zásadních přísad do evropského metalcoreové výživy, BENEA REACH, se konečně vrací se svou třetí deskou. Atypické melodie a postupy vnesené skvělým debutem "Monument Bineothan", které pak ještě víc rozvedli a popohnali k většímu počtu melodií, to už byl příběh následujícícho, a opět výborného, alba "Alleviat". Limity v tvorbě Norů, zdá se, neexistují a po dlouhých pěti letech se vše podřizuje novince, která odhaluje kapelu v nejvíc přístupné formě, kapelu, která se nebojí zabřednout do čistých vokálů, klidných melodií a už vůbec se nezdráhá přemýšlet nad něčím jako ústup z pozic, neboť onen melacore tam přátelé pořád je.

"Possession" je bezpochyby nejotevřenější dílo, pod nímž jsou BENEA REACH podepsáni. Vztek a vykřičení se z frustrací jsou na albu víc korigovány a stáčeny mimo hlavní tok myšlenek, které tak dopřávají více místa melodiím a krotčím rytmům celkově. To mi pranic nevadí, protože Norové zjevně ví, co dělají, mají to pod kontrolou a novinku mají přesně takovou, jakou chtěli. Občas mám ovšem problém ztotožnit se s jednotlivými místy, ba i skladbami, když si zkrátka nejsem plně vědom, že je v nich všechna potřebná oddanost a trochu vaří z vody. Osobně tak dávám přednost předchozím dvěma nahrávkám z prosté větší uvěřitelnosti a odvázanosti. Novinka je i přes mou malou výtku stále mimořádně kvalitní deskou, i když neobvykle sladkou. Jde jen o to si zvyknout na nastalé změny a nechat si vtlouct BENEA REACH do hlavy ne úplně obvyklým způsobem.

Jak jsem zmínil, tahle kapela byla vždy o zajímavě řešených refrénech a názoru na melodii v coreové muzice obecně. A tahle devíza dnes vyplouvá na povrch mnohem snadněji a její identifikace dá mnohem méně práce než v minulosti. Někdy mám pocit jako kdyby byli BENEA REACH z jiné planety, jako kdyby se zrodili jen pro překvapivá vyhodnocení kam poslat melodickou složku své hudby. Opět poklona, opět civím nechápavě do prázdna. Nebýt podivně jalových meziher, které na mě občas vyplivnou vláčnou šedivou hmotu, byl bych nadšen. Takto jsem vlastně taky, ale s pocitem, že to šlo pokopat ještě mnohem důkladněji. Tak jako tak, osmdesát je hodně, i když do minulosti sahám ještě pro vyšší známkování.