Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kytara, basa, bicí. Čtverec, kružnice, trojúhelník. Kate, Chris, Dillan. Netřeba tvořit nevzhledné paskřivce, jednooké panenky Barbie prohnané přes deset + jeden deformující efekt více či méně (ne)úspěšně napravující slaboduchou počáteční myšlenku, do nebe volající neumětelství, nadstandardní porci sebevědomí katalyzovanou směšně velikášským pocitem vlastní nadřazenosti a neomylnosti.

Není důvodu k přemítání o metodách elegantního průniku vstříc lukrativním dílčím trhům malých velkých dětí, jejichž snem je přátelit se s půlkou lidstva, zvířat a světových zásob iluzí k tomu nebo intelektuálů vlastnících svůj originální, jedinečný, geniální recept na vše možné včetně pravé svíčkové z jeřabin louhovaných v odpadní jímce kořeněných špetkou badyánu a sušeným žabím lýtkem.

Big Eyes nesuplují spasitele, bubáky ani Matku Terezu. Power pop-punk, Buzzcocks, Ramones, kolíky doprava. Říkáte málo? Ale jděte. Joe Strummer byl jen jeden. Absence snahy o početí kandidáta nového lidského druhu kvituji s povděkem. Zábava, žádná křeč, nohy na přístrojovku, podřadit, zrcátka urazit. Půl hoďky bezstarostného formátování disku. Kate Eldridge byste jakožto soudní rodičové nechali pět svým ratolestem ukolébavku na dobrou noc jen stěží. Sladkobolné výlevy a sametový přednes nejsou na pořadu dne. Malá vzrůstem, velká hlasem, nasazením a neutuchající energií bez problémů infikující vše v okruhu velkého kruhu. Oproti prvotině se více zahustilo, přitlačilo na pilu, kytara projela ořezávátkem, pavouci z výfukového potrubí mají smolíka. Jedenáct zásahů do černého bez pardonu. S razancí, důrazem, avšak potutelný úsměv pobavené trojice cítíte jako lehké zašimrání v zátylku, aniž byste stačili otočit hlavou. Třikrát dokola a ještě jeden přídavek, prosím. Závislost? Přesně tak! Úspěšný únik z reality. Čtyři stěny jako němé svědky křečovité snahy o každodenní zesměšnění vlastní podstaty sebou samým narovnaná mysl barví na růžovo… a váza letí proti zdi.

Nebýt chytrého softwaru v rukou chytrých lidí, seznam potenciálních negativ, vad a nedodělků dostane čestné místo vedle nacucaných, smradlavých jeřabin a torza trupu malého skokana. Občasné zapraskání důraznějších pasáží ale potvrzuje známý fakt, že aktivní blbec je horší, než třídní nepřítel. Kaňka na zvukovém kabátu. Zamrzí, ale co myslíte, obstojí tentokrát obsah nad pokopanou formou? Takže jinak… kadí medvědi v lese?