Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jednoslovný a ještě ke všemu jednoslabičný název kapely by měl být úderný a výstižný. Schválně kolik takových českých slovíček vás napadne a dáte si je do souvislostí s konkrétními skupinami? Většinou se to povede, obzvláště, když pak hudební řemeslo stojí na slušné úrovni a člověk má radost z poslechu něčeho takového. Jmenujme například Chlad, Morr, Náv, Katr, Sněť, Kruh, Žrec …a nově také Slať. Těch jmen je nepochybně celá řada, ale asi už chápete, kam tím mířím. Slať je pojem, který se v hudebních líhních začal skloňovat relativně nedávno. Nejvíce však s vydáním prvního dema, kterým je čtyřpísňový materiál pojmenovaný jednoduše Demo (nebo nepojmenovaný vůbec, přijde na to). Za další se dá z takového šikovného pojmenování i dobře odhadnout žánr, který příslušný nositel prezentuje. Tak schválně, co asi hraje Slať?

Možná je dobré si uvědomit, co slovo slať vlastně znamená. Pravda je taková, že jinde než v rodné Šumavě jsem se s tímto termínem nesetkal, a tak nedávám ruku do ohně za to, že termínu porozumí všichni. Jsou to vlastně taková blata, bažiny přesněji rašeliniště, čili místo, kam není dobré nazdařbůh vstupovat, protože se může tato cesta stát i tou poslední. Možná se vám vybaví normalizační snímek Král Šumavy, který o tomto prostředí dobře referuje, navíc vychází ze skutečných událostí, jelikož řada pohraničních pašeráků a převaděčů využívala k zakrytí stop svého pohybu právě trasy vedené přes slatě. Ono to ostatně kolikrát ani jinak nešlo, než se probíjet hůře dostupnou krajinou a doufat, že vás příslušník pohraniční stráže netrefí do zátylku. Blbá doba, která se jaksi idealizuje, ale to nechme stranou. Je vlastně pěkné, co všechno dokáže pouhý název kapely vyvolat a jakou diskuzi rozvíří. I proto jsem se rozhodl kapele věnovat.

Tak co, už víte ten žánr? No ano, nabízí se krásný zemitý sludge, doom, stoner metal, to je přece jasné. Ačkoliv metalový archiv uvádí právě slůvka sludge a stoner, já si myslím, že jde o klasický doom v tom nejsignifikantnějším sabatovském smyslu. Jde tak o příslib další kapely, která se v našich končinách takto rozhodla prezentovat. Jmenovat můžeme již výše zmíněné Chlad, dále The Tower nebo třeba Selfexile. V případě bandy Slať jde však o zase drobátko jiné uchopení a způsob vyznění, kterému vévodí dívčí vokál. Trochu mě vyděsilo, že na postu zpěvačky je angažována Jana Kremace, jejíž hysterický křik mi činil nemalý problém v hlubším pronikání do tehdejší skupiny Nikander. Právě s Nikander jsem po této straně dost soupeřil a přiznám se, že jsem bitvu prohrál. Avšak ve skladbách pod vlajkou Slať se takové fáze zpěvu nedopřává. Buďto je to dáno jemným zastřením zpěvu, nebo prostým faktem, že zpěvačka nalezla jinou polohu. Takže pokud se materiálu bojíte ze stejného důvodu, jako jsem se bál já, nemusíte, vše jde dobře vstřebat.

Hudebně si Slať stojí v tradičním doom metalu, který nejvíce odpovídá poloze ikonických Black Sabbath na albu Sabbath Bloody Sabbath (či obecně na těch ranějších deskách, které stejně všichni ctí nejvíc). Místy mi ta příslušnost přijde až příliš okatá (zkuste druhý kousek Smolný den), neřku-li totožná. Co s tím? Má smysl lamentovat? Lepší je si tuto polohu užít, vyzkoušet, zda mi to sedne a pokud ne, jít o doom dál. Mě to sedlo tak na půl, asi by to chtělo víc materiálu, než jsou čtyři skladby, zkušenost z koncertu a další body. Teď a tady však mám v ruce kazetové demo (perfektní sousloví a příkladný krok), které tvoří líbivou první vlaštovku a veskrze kladné zaujetí.

Když to tak závěrem shrnu, tak mám celkem dost pozitivních pocitů: líbí se mi název a asociace, které vyvolává, líbí se mi fyzické pojetí (i zpracování) nosiče, žánr, lehká jedinečnost díky specifickému zpěvu a celková forma. Na druhou stranu mi to prakticky nedává nic dosud neslyšeného, což je poměrně zásadní jev, který mi způsobuje občasnou únavu při poslechu. Ale ono se vlastně není čemu divit, když si uvědomíme fakt, že jde svým způsobem o tu nejstarší formu metalu, respektive o hudbu, ke které se hlásí snad každá metalová banda. Takže těch variací už člověk za život slyšel nespočet. Slať je tak další z řady, kdy čas ukáže, jak je jejich styl trvanlivý.