Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blaze Of Perdition - Conscious Darkness

Blaze Of PerditionConscious Darkness

Victimer29.11.2017
Zdroj: mp3 (256 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC / JVC UX - H330 / phone
VERDIKT: Černá náruč Blaze Of Perdition je otevřená. Polyká tuny hlíny, stejně jako napíná své ruce k nekonečným dálavám.

Musím se přiznat, že ve společnosti Blaze Of Perdition jsem se nikdy necítil úplně komfortně. Nepodařilo se mi dostat do fáze, kdybych si mohl mnout ruce s pocitem, že jsem některé z jejich nahrávek dokonale propadl. Kouzlo kapely kolem mne většinou jen proplulo, cítil jsem se imunní, někdy až na hraně nezájmu. Přesto jsem vždy vnímal kvalitu této grupky a její houževnaté kázání, které časem povyrostlo natolik, aby bylo na čase vzít jeho zajímavé kontury za své.


Blaze Of Perdition roku 2017, to je stále hrubé, černouhelné fárání pod zem, ovšem také výpravné galaktické objetí, kdy je člověk oddán hypnotickému pohybu skrze čas a prostor. Je to honosné velikášství, které sem tam protne šíp sterility. Čtyřem veledlouhým skladbám sluší výpravnost a celkově kratší stopáž, pokud bereme album jako celek ve vztahu k minulému opusu. Absorbují do sebe některá znamenitá řešení, celkový projev však doplácí na jistou kostrbatost.


S novinkou Conscious Darkness jsme si nakonec potykali, byť se určitých chvílích stále neubráním jistým rozpakům, či spíš hlušším místům, které mi vadí. Kapela na ploše nahrávky rozprostírá sympatické blackmetalové rozjímání, kde se mísí ostrost s temně impulsivním chtíčem podzemní magie a snahou o charismatickou atmosféru. Skutečně poutavá svéráznost je ovšem také to, co podle mě Blaze Of Perdition z větší části chybí. Ač tahle kapela stále roste a je schopná rozevřít svá spirituální chapadla víc a víc, pořád nejde o nic světoborného, o nic, co bych už kdesi nezaslechl, či o to nezavadil. Skutečná hloubka jako by scházela, i když podmanivostí se deska přímo dme.

 


Conscious Darkness je čtvrtým albem kapely, čtvrtou pobídkou k objevení skrytých tajemství někde pod povrchem, odkud lze zahlédnout noční oblohu a drobný pohyb v její režii. Blaze Of Perdition zachycují symbiózu mezi tím, co je skryté v podvědomí, v temném Já každého z nás. Děsy a neklid jsou pro dotažení souznění nápomocny, klenuté pozdvižení obočí v rámci atmosférického plutí po skelném pohledu ven z krypty je kapele také vlastní. Slyším tu magii, vnímám dech podivínství, je tam a je to skutečné. Přesto neomračuje...


Blaze Of Perdition jsou hvězdáři temnot, kteří ví v čem spočívá jejich věda a přináší svůj pohled jak ji vzít za správný konec a převzít nadvládu nad učením. Jejich uchopení a finální produkt ale působí krapet obyčejněji, než by bylo záhodno. I přes to všechno platí jedno - dobrá práce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky