Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blóð - Mara

BlóðMara

Garmfrost23.7.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Bl​ó​ð nabízí temný mix sludge, doomu s blackovým ocasem.

Talheim Records Germany je menší label, který má pod palcem nemnoho kapel, ale o to více zajímavých a nevšedních. Mezi takové můžeme rovněž počítat projekt Bl​ó​ð dvojice Anny W. a Ulricha W. Ulrich je známý zejména svými Otargos, nebo dříve Regarde les Hommes Tomber. V Bl​ó​ð ovšem jeho hlas neuslyšíme. Chopil se nástrojového obsazení. Zpěvy přenechal tajemné Anně Nouk (Lynn Project). Propagace tvrdí, že tvorba Bl​ó​ð může oslovit fans např. takových Celeste či Dolch. No, proč ne. Bl​ó​ð sice ke své tvorbě přichází odjinud, avšak v současnosti se pohybují v podobné sféře. Co tedy čekat? Temný mix sludge, doomu s blackovým ocasem.

 

blod

 

Mara je už třetím zásekem kapely. Desky vydali Bl​ó​ð poměrně v rychlém sledu. Je však znát, že nezahálí a vyvíjí se po všech stranách. Zatímco eponymní debut přinesl spíše surový a neohrabaný sludge, hned následující Serpent předvedl Bl​ó​ð coby rafinovaného činitele, který se nebude bát překračovat hraniční mantinely. Rovněž je sympatické, že Anna W. svůj hlasový projev neupřednostňuje, byť jistou dominanci neskrývá. Ulrich W. je šikovným tvůrcem, který své představy dokáže přetavit na nástrojích různého druhu. Nejedná se pouze o kytarové drhnutí za doprovodu bicího automatu.

 

Aktuální Mara mile překvapí hned zkraje. Úvodní Gehenna (Intro) ještě než se pustí do těžkotonážního pekla, zazní popěvek o vynášení Morany. Dětský český sbor (nebo zahraniční, avšak česky zpívající) působí křehce a nezkaženě. Což je skvělý protipól k tomu, co za pár vteřin následuje. Bl​ó​ð se na svém třetím albu vskutku neštítí temných vln a screamu. Anna většinou zpívá silným hlasem, ale nechává se unést a pak skučí a kvílí. V porovnání s předchozími deskami je Mara solidním peklem. Tomu napomáhá výtečný, černobílý front cover s holčičkou s trnovou korunou.

 

 

Album si na nic nehraje. Bl​ó​ð se stále potácí v bažinách sludge. Anna stále krásně zpívá. Deska má však ostré hrany a Anniny hlasivky byly tentokrát přehnány rašplí. Skladby mají podobný scénář. Střídání tichých a notně hlasitých ploch se může po chvíli oposlouchat. Máme zde širší nástrojové obsazení a hodně blacku. Tempo je sveřepě valivé, ne však pomalé. Kytary hlomozí i tiše klimbají, basa drhne a pumpuje ohromné vibrace. Baví mě automat, který je nahrán pestřeji, než leckteré regulérní bicí. Je vidět, že Ulrich svému řemeslu rozumí, má plno nápadů a představivosti, a ty pak dokáže kočírovat. Ze všech tří nahrávek je Mara nejtvrdší, ale také nejpestřejší, a také nejdelší s největším počtem skladeb a k tomu odpovídajícím zvukovým kabátkem. Netvrdím, že se jedná o božský materiál. Své mouchy album bez debat má. Některé melodie se trestuhodně opakují, avšak jako celek je Mara dílem výborným. Jeho poslech mi je radostí. Opakovanou radostí. Dobré je to pořádně ohulit!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky