Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Možná není náhodou, že slovo „avantgarde“ je francouzského původu. Francie sice nikdy nebyla lídrem v mainstreamových žánrech a vždy si spíše hrála na svém vlastním písečku, ale co se týče netradičních, alternativních……a avantgardních řešení (minimálně) hudebních stylů, galské podhoubí bují a raší a kvasí. A umí.

Loudblast a Massacra ve své době zaznamenali úspěch klasičtějším modelem thrash deathu, SUP šli dál, Treponem Pal si tykali s industriálem… Ale budoucí, opravdu pořádná metalová avantgarda se zrodila v roce 1988. Jacísi MISANTHROPE o rok později vydali svoje první demo, leč o avantgardním pojetí tvrdé hudby v jejich podání se dá mluvit až v roce 1995, kdy vychází „1666…Theatre Bizarre“. Tam už bylo patrno, jakým směrem chce frontman (a tehdy ještě kytarista) S.A.S. De L´Argiliére s basákem Jean-Jacques Moréacem tlačit svůj projekt. Velice nervní aranže, melodie inspirované klasikou, dominantní baskytara, brutálně plačtivý vokál a míchání francouzštiny s angličtinou.

Jejich snahy byly stoprocentně úspěšné o dva roky později. Snad nebude příliš nabubřelé tvrdit, že „Visionnaire“ je biblí metalové avantgardy. Album vyšlo jako jejich první digipak a z této úrovně už nikdy neslevili. Otvírákem alba je dodnes koncertně oblíbená střednětempovka „Futile Future“, následovaná melodickými orgiemi „Bâttiseur De Cathédrales“. Skladbou, která se mi vryla hluboko do uší a je pro mne synonymem roku 1997, je „2666…“. Uprostřed alba tvoří cosi jako zastávku na odpočinek v tom úporném úprku směrem k druhé polovině. Zaslechnete příjemné klávesy, nápaditou basu a melancholické kytarové vyhrávky.

Vůbec celá tehdejší sestava šlapala jako skvěle promazaný stroj (kytarista Jean-Baptiste Boitel je dnes nehrajícím kapitánem a jezdí s kapelou jako zvukař). Za pozornost stojí také jakousi zvrácenou sambou načichlá „Hands Of Puppeters“ nebo blacková šleha „Irrévérenciux“, která kytarově téměř disharmonicky kvílí a úpí. Ale je nudné číst seznam skladeb a recenzentovo rozplývání se nad nimi. Poslechněte si „Visionnaire“ celé, v kuse, bez sledování čísel na displeji. Podlehněte podivnému metalu z Francie, který ač je superrychlý, nikdy ve mně neprobouzel agresivitu či pocit kobercového bombardování…snad díky zvláštnímu nazvučení kytar a bicích/automatu. A samozřejmě díky signifikantnímu vokálu.

MISANTHROPE často sešlapují pedál technothrashové rychlosti až na doraz. Nezřídka jenom proto, aby zničehonic zatáhli ruční brzdu a expresní deathblackový rychlík ve vteřině zastavili. Zazní synteticko-symfonický orchestr, ples pokračuje…než vystrčí opravdu pořádné rohy virtuózní Moréacova baskytara. A propos: Jean-Jacques Moréac patří mezi několik opravdu skvělých metalových basáků, kteří si vytvořili ve své hudbě dostatečný prostor a kteří svou dominantní basou samu hudbu tvoří, nejen doprovází. Bez zaváhání jej stavím na roveň Maloneho (Cynic), Choye (Atheist), Squirea (Yes), Leeho (Rush) či Harrise (Iron Maiden).

„Visionnaire“ tvoří pomyslný vrchol (nejen) avantgardní trilogie „1666…Theatre Bizarre“ / “Visionnaire“ / “Libertine Humiliations“, ale pravděpodobně i celé diskografie MISANTHROPE.

Ač minimálně frontman S.A.S. De L´Argiliére vždy horlivě podporoval klasický metal (a na civilních snímcích jej neuvidíte než v true metalovém outfitu), jeho MISANTHROPE šli jinou cestou. Vždy jsem z nich cítil touhu odlišit se, být hudbou pro spiklenecký okruh posluchačů (sami muzikanti je oslovují „bâtisseurs“). Vždy mě bavilo hledat na jejich obalech pověstnou ruku (která ale v roce 2005 definitivně zmizela), ve skladbách hledat číslovky 666 a jména francouzských spisovatelů... a samozřejmě vždy jsem oceňoval dechberoucí edice jejich alb či kompilací, vydávaných s nimi personálně spojenou kultovní firmou Holy Records (objevitele Septic Flesh, Nightfall, Orphaned Land…).

Je pravdou, že tito Frantíci si občas vybrali slabší chvilku. Nebudu tvrdit, že záseky „Metal Hurlant“ (2005) či poslední „Ӕnigma Mystica“ (2013) neposlouchám méně než šestkrát do týdne. V nich jsem zatím to skryté kouzlo neobjevil a na patru mi spíše ulpěla pachuť klasického (rozuměj „obyčejného“) metalu. Na druhou stranu koncepční digibook „IrremedDIABLE“ z roku 2008 je skvostný nejen po stránce designu, ale i hudebně se jedná o večeři v pětihvězdičkovém hotelu.

MISANTHROPE nepatřili nikdy ke globálně oblíbeným kapelám - na to je jejich hudba příliš "kostrbatá", ale nebýt nich, nebyli by dnes možná WORMFOOD, BLVT AVS NORD, DEATHSPELL OMEGA, PESTE NOIRE...kdoví?