Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blóð - Mara

BlóðMara

Garmfrost23.7.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Bl​ó​ð nabízí temný mix sludge, doomu s blackovým ocasem.

Talheim Records Germany je menší label, který má pod palcem nemnoho kapel, ale o to více zajímavých a nevšedních. Mezi takové můžeme rovněž počítat projekt Bl​ó​ð dvojice Anny W. a Ulricha W. Ulrich je známý zejména svými Otargos, nebo dříve Regarde les Hommes Tomber. V Bl​ó​ð ovšem jeho hlas neuslyšíme. Chopil se nástrojového obsazení. Zpěvy přenechal tajemné Anně Nouk (Lynn Project). Propagace tvrdí, že tvorba Bl​ó​ð může oslovit fans např. takových Celeste či Dolch. No, proč ne. Bl​ó​ð sice ke své tvorbě přichází odjinud, avšak v současnosti se pohybují v podobné sféře. Co tedy čekat? Temný mix sludge, doomu s blackovým ocasem.

 

blod

 

Mara je už třetím zásekem kapely. Desky vydali Bl​ó​ð poměrně v rychlém sledu. Je však znát, že nezahálí a vyvíjí se po všech stranách. Zatímco eponymní debut přinesl spíše surový a neohrabaný sludge, hned následující Serpent předvedl Bl​ó​ð coby rafinovaného činitele, který se nebude bát překračovat hraniční mantinely. Rovněž je sympatické, že Anna W. svůj hlasový projev neupřednostňuje, byť jistou dominanci neskrývá. Ulrich W. je šikovným tvůrcem, který své představy dokáže přetavit na nástrojích různého druhu. Nejedná se pouze o kytarové drhnutí za doprovodu bicího automatu.

 

Aktuální Mara mile překvapí hned zkraje. Úvodní Gehenna (Intro) ještě než se pustí do těžkotonážního pekla, zazní popěvek o vynášení Morany. Dětský český sbor (nebo zahraniční, avšak česky zpívající) působí křehce a nezkaženě. Což je skvělý protipól k tomu, co za pár vteřin následuje. Bl​ó​ð se na svém třetím albu vskutku neštítí temných vln a screamu. Anna většinou zpívá silným hlasem, ale nechává se unést a pak skučí a kvílí. V porovnání s předchozími deskami je Mara solidním peklem. Tomu napomáhá výtečný, černobílý front cover s holčičkou s trnovou korunou.

 

 

Album si na nic nehraje. Bl​ó​ð se stále potácí v bažinách sludge. Anna stále krásně zpívá. Deska má však ostré hrany a Anniny hlasivky byly tentokrát přehnány rašplí. Skladby mají podobný scénář. Střídání tichých a notně hlasitých ploch se může po chvíli oposlouchat. Máme zde širší nástrojové obsazení a hodně blacku. Tempo je sveřepě valivé, ne však pomalé. Kytary hlomozí i tiše klimbají, basa drhne a pumpuje ohromné vibrace. Baví mě automat, který je nahrán pestřeji, než leckteré regulérní bicí. Je vidět, že Ulrich svému řemeslu rozumí, má plno nápadů a představivosti, a ty pak dokáže kočírovat. Ze všech tří nahrávek je Mara nejtvrdší, ale také nejpestřejší, a také nejdelší s největším počtem skladeb a k tomu odpovídajícím zvukovým kabátkem. Netvrdím, že se jedná o božský materiál. Své mouchy album bez debat má. Některé melodie se trestuhodně opakují, avšak jako celek je Mara dílem výborným. Jeho poslech mi je radostí. Opakovanou radostí. Dobré je to pořádně ohulit!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky