Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapela Blood Incantation už je tady 23 let a každé její abum je temným gongem v mezihvězdném prostoru. Ohlušující zadunění v tichém prostoru, vždy jednou za čas a bez jakékoliv pravidelnosti. Letošní nahrávka je teprve třetí plnohodnotnou plackou a i bez hlubší znalosti starších desek tvrdím, že tou nejsilnější. Debut Starspawn byl ortodoxnějším deathmetalovým produktem, určitě ne špatným. Druhé album Hidden History Of The Human Race ctilo techniku, bylo načichlé východní kulturou a bylo trošku nepřístupné. Aktuální album je však jako barevný motýl. Samozřejmě s patřičně nasraným výrazem a pivním pupkem. Ovšem to, co předvádí na svých křídlech, je balzám, kterým se mohou mazat kolena rozličné skupiny fandů metalové muziky.

Jestli předchozí album přitahovalo pohled svým tématickým sci-fi obalem a mohlo být pomyslnou pastí pro každého fanouška vesmírných šarád, co potom to letošní, které vyšlo teprve nedávno? Tady už jsem lákání vnadičky neodolal ani já a ponořil se do hlubin neznámých civilizací. Není radno věřit tomu, že dokonale rozplizlé logo znamená guturální masakr viscerálních tekutin. Příkladem jsou právě Blood Incantation, kteří svůj nápaditý death metal špikují spoustou poslechově zajímavých metod. Takže ten jejich death metal je trošku falešná hra na smrt a můžeme ji brát skoro jako oslavu života. Nejen toho mimozemského. Zkrátka, Absolute Elsewhere je krásná deska a pyšní se jakousi přidanou hodnotou, která ji vymaňuje z hromady jiných metalových či rockových výtvorů. Hodně se u ní přemýšlelo a myšlenkám byla dána volnost, ať pocházely odkudkoliv.

Ten vzpomenutý rock nebyl jen slovem do větru, ale šlo o to zmínit jeden ze zásadních pilířů desky. Blood Incantation, i když se to nezdá, jsou mistry atmosféry, kterou tvoří promyšleným a zvídavým přístupem k tvorbě. Řeknu to na rovinu a jednoduše, tady se do metalu plete progresivní rock jak víno. A když si album pustíte ve správný okamžik, tak může trvat dlouho, než si uvědomíte, že posloucháte metalové album. Přechody z měkkých pasáží do tvrdých jsou mistrovsky zahrané a načasované, probíhají plynule a vždy s přátelským podáním ruky. Elektrické brusky opakovaně rezignují na proud a rády ukáží svoji akustickou formu, která s jemnou klávesovou podmalbou vytváří na obloze fantaskní obrazce. A jsou to celé plochy, ne jen skromné okamžiky. Při pohledu na sestavu kapely, ve které je snad každý odborníkem na klávesy či melotron, se nadýchané atmosféře vůbec nedivím.

Nejde přeslechnout náznaky badatelského zanícení v neznámých kulturách a populacích. Místy to může připomínat staré dobré Nile, ale směřování na Egypt není cílem tohoto dobrodružství. Úpěnlivě zvedáme zrak vzhůru, do temných hlubin kosmu a hledáme cokoliv mimozemského. Neútočíme zbraněmi, ale snažíme se komunikovat tímto krásným mixem melodického death metalu a rocku. Snad ti, co zachytí signál, budou stejně mírumilovní a domluvíme se prostřednictvím hudby. Komunikovat můžeme kanálním chraplákem nebo čistým zpěvem, zkoušíme vše. Co z toho na ufoni zabere, nevím, ale já to láduju i s navijákem.

Blood Incantation možná nepatří k notoricky profláklým kapelám, díky tomu si však zachovávají jistou neokoukanost a originalitu. S letošním albem by se měli lehce prosadit co se týče pultového prodeje a zvýšit zisky trhovců. Tím, že se nesoustředí na jeden směr a s citem kombinují metal s atmosférou melodického rocku, dosahují nebývalých výsledků a dopadů na psychiku posluchačů.