|
|
||||||||||
O tom, že jsou Bloodbath v nejlepší kondici, není nejmenších pochyb. Album Grand Morbid Funeral se může věšet na krk jako zlatá medaile vítězům smrtícího sprintu. Jakoby vždy se změnou zpěváka došlo k přílivu čerstvé krve do srdce a soukolí se vzepjalo k mimořádně heroickému výkonu. Je to zvláštní, protože slabou desku Bloodbath nenatočili a přesto každý nový počin překvapí oprášenou vírou bez ztráty kvality. V historii kapely se změny většinou týkaly postu zpěváka a vždycky to byla silná jména. Tägtgren, Åkerfeldt, nyní Holmes. Každý naprostý unikát s jedinečným projevem, kterým kapelu zásadně ovlivnil. U Bloodbath se nestává, že by nové album někdy opisovalo od toho předchozího a chtělo se učit z jeho chyb. Spíš se snaží vymanit z podsouvaných očekávání a vybarvuje se zcela podle vlastních plánů. Ten rodokmen se sice zapřít nedá, ale každé dílo má svou vlastní tvář. Vokál je pak hlavním určujícím faktorem.
Album Grand Morbid Funeral je v podstatě jednoduše zahraný death metal, ale s mimořádným apetitem a přitažlivostí. Je zbytečné se shánět po nových nátěrech na zakrytí staré omítky nebo se mermomocí snažit najít schované berličky v ateliéru umělé inteligence drátů a krabiček. Album je poklona klasickému švédskému zvuku, kdy se rozdrnčí všechny tabulky v oknech a v garáži se pod rukama mechanika rozeřve zarezlý motor. Všechno je dílem poctivé kytarové práce, která chrastí jako kostlivci v nepohodlných futrálech a návykového rytmu, který se bez zbytečného spěchu valí vpřed. Sice je pravděpodobné, že k nějaké retuši ve studiu došlo, ale výsledek hraje živým entuziasmem mrtvých. Tohle hrát na funusech, tak není koho pochovávat. Všichni by odešli po svých zpátky domů, do vyhřátých pantoflí, často k „velké radosti“ pozůstalých.
Melodie, jejichž funerální tón pokrývá celou scénu jako poprašek z komínů krematoria, se odbavují rychle jako vlaky v Japonsku, žádné složité tanečky. Rychlé odkrvení a blesková ztráta vědomí je znakem dobré práce řezníka, jeho milosrdenství a podobná ušlechtilost zdobí i přístup Bloodbath k dílu. Rytmus se nejlépe cítí ve středním, rock'n'rolovém tempu, kterému se ostatní nástroje rády přizpůsobují. Díky této „jednoduchosti“ jsem si na albu vytvořil závislost. Klasické drnčení strun doplňuje pochmurně znějící sólovka, která ničivými rezonancemi a pomalými změnami tónů naprosto mění účinek dosavadního průběhu pohřbu.
Je to důkaz, že Bloodbath umí zapracovat na atmosféře. Na stůl padá černý stín jako tajný trumf hlavně v pomalejších úsecích, kde je dobré se nezdržovat a spěchat někam na světlo. Bez použití kláves nebo nasamplovaných efektů dosahují pomocí kytar kýženého účinku a řezanice destrukčního stylu dostává punc temné nálady. Nadhled a uličnictví, které dýchá z rychlých partů, se znenadání potápí do doomových hlubin, kde se atmosféra sama zahušťuje. Přibývá vrásek a zpočátku jednoduchá deska odhaluje dosud skrytý význam. Použitých nápadů je hodně a album na chvíli nezasmrdí odérem nudy. A přesto je to naprostá klasika, které se Bloodbath drží silou býka. Šlapající rachot útočí na kult dokonalosti a věru to nebude mít moc těžké, protože lepší funus si umím jen těžko představit. S důvěrou se nořím do domácí mlýnice přímo pod aparátem, rychlá gesta prokládám zamilovanými pohledy na manželčina rozlobená záda a dbám na pitný režim. To hlavní ale nakonec.
Netrpělivě očekáván a nekompromisnímu drobnohledu byl vystaven hrdelní výkon Nicka Holmese, který za mikrofonem vystřídal progresivního dezertéra Ackerfelda. Jak se popasuje s ryze deathmetalovým dílem, co mu nabídne? Musím říct, že je to paráda na n-tou a že Nick své hrdlo nenechal obrůst purulentním mechem. Vše, co nemohlo ven u domácích Paradise Lost, se tady z něho lije v toku prohnilých usazenin. Orezlou rašplí zrevidoval hlasivky a s potěšením shodil okovy, které ho věznily v zátoce s mírnou, spíš stojatou hladinou. Jistota, s jakou mu hlasivky hrčí, je nevídaná a Bloodbath v něm získali originální zvukový fenomén. Není to klasické blití, co vyluzuje. Jeho zpěv je hrubá deklamace nenapravitelného alkoholika žádajícího další sklenku kořalky. Stále znovu a znovu se opírá o pult a žádá další lok. Říká si o něj nezaměnitelným chrapotem, kterému je solidně rozumět a hlubokou artikulací přispívá k celkově dobrému dojmu. Když v závěrečné a titulní skladbě deklamuje Grand, Morbid, Funeral, je dojem záhrobní seance dokonalý.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
-krusty- / 4.1.15 20:06odpovědět
Nick je zvíře. Díky jeho old school hlasu na mne padnula těžká nostalgie... Parádní spanilá jízda, která není nejtemnější, není nejtechničtější a nejbrutálnější...ale má zatracené silné charisma. A TOHLE se počítá! PECKA!
Danek / 22.12.14 16:48odpovědět
Chválíte Holmese, ale jeho hlas je jedno velké trápení. Nemá na to. I hudba je nuda. Nuda. Těšil jsem se na tuto desku a je to zklamání s velkým Z.
Victimer / 22.12.14 4:33odpovědět
Souhlas se vším a staroch Nick, od kterýho jsem čekal jen vyšeptanej gerontogrowl, mile překvapil.
Label:Peaceville Records
Vydáno:Listopad 2014
Žánr:death metal
Lord Seth - basa
Old Nick - zpěv
Sodomizer - kytary
Axe - bicí
Blakkheim - kytary, zpěv
1. Let the Stillborn Come to Me
2. Total Death Exhumed
3. Anne
4. Church of Vastitas
5. Famine of God's Word
6. Mental Abortion
7. Beyond Cremation
8. His Infernal Necropsy
9. Unite in Pain
10. My Torturer
11. Grand Morbid Funeral
Bloodbath
The Arrow Of Satan Is Drawn
Les Discrets
Prédateurs
Winds
The Imaginary Direction Of Time
Rotting Christ
Kata Ton Daimona Eaytoy
Faustus
...And Still We Suffer
Cradle Of Filth
Thornography
Clarinet Factory
Meadows
Temple of the Fuzz Witch
Apotheosis
Acheronte
Son Of No God
My Dying Bride
The Barghest o' Whitby (EP)
Bergrisar
Step on the Path of Eternal Salvation
Druhý klip pro dnešní den je novinka rovněž od plzeňských Something Like, která vznikala v Brně pod taktovkou Radima Věžníka. Protiválečná skladba (an...
5.5.2024Plzeňská kapela Nothing Left to Say zveřejnila nový videoklip, který vznikl ke skladbě Exil. V ní se jako host představil člen slovenského ZNK labelu ...
3.5.2024Domácí kapela Bratrstvo luny ohlašuje příchod pátého studiového alba vydáním prvního singlu Vodopády. Nové album se bude jmenovat Aquarius s podtitule...
2.5.2024Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.