|
|
||||||||||
Když v roce 2019 vydala tahle parta svou první velkou desku, byla to těžká, v hlubinách utopená sabbaťárna, která fanoušky stoner / doom metalu mohla stejně tak nadchnout jako naprosto na... však víte co. Celá ta mystika, okultismus, pentagramy, prezentace, hudební projev a vůbec všechno šlo shrnout do naprosto vystihujícího sousloví žánrového klišé, což si vždycky najde své oddané zastánce stejně jako zapřisáhlé odpůrce. Pravdu můžeme bez pocitu přehnaného alibismu přiznat oběma stranám, protože nahlíženo z úhlu jejich pohledu lze pochopit oba přístupy a pro oba lze najít argumenty pro i proti. Nehledě na názory kapela rok a půl nato vydává svou druhou, mnohem zpěvnější, otevřenější, ale za mě i lehce naivní desku Red Tide, tentokrát samonákladem, a pak je co do větších vydání chvíli zticha.
A to až do letoška, během něhož postupně začala dávkovat singly k chystané třetí desce, která 5. dubna vychází na Ripple Music. Ze znalosti historie a jejich předchozí tvorby by měli zbystřit posluchači hutného a pomalého kytarového zvuku, tedy především ti, kterým v žilách koluje hustá krev Sleep a Electric Wizard, jejichž vliv byl u předchozích dvou alb slyšet poměrně hodně (u prvního zvláště). Na tom v úplné podstatě novinka nic nemění a byla by to dost podivná otočka, kdyby něco takového nastalo. Přesto si troufám tvrdit, že stejně jak nebylo druhé album úplně stejné jako to první, není ani to třetí úplně stejné jako předchozí dvě. Dokonce bych řekl, že je jiné docela hodně. Kapela evidentně nepřešlapuje na místě.
Co je nového? Temple of the Fuzz Witch zásadně zrychlili, na kytaru nasadili ještě brutálnější zkreslení, naštěstí se vyvarovali pěvecké naivity předchozí desky a namísto toho servírují hlasový šmirgl papír. Od první skladby je slyšet, že kapela je hodně při chuti a že ten pomalý, hutný a valivý doom poněkud přehodnocují, roubují na něj prvky crustu a blacku, zní mnohem drzeji a urputněji (zkuste Sanguine). Houpavě hypnotický rytmus drží skrytý pod povrchem, staví na něm, nevzdávají se ho, ale současně z něj utíkají do výrazně dravějších pasáží, které pro někoho možná překvapivě přesahují dříve poměrně přísně dodržovaný žánrový rámec. Přesto ale nezapomínají na své kořeny, pomalých a zatěžkaných pasáží servírují hodně, je jich v nim dobře jak v bezpečném přístavu a je to na jejich projevu znát.
Nádech čehosi svěžího pak přichází v momentech, kdy se (naštěstí mnohem úspěšněji) pouští do čistějších zpěvů a kdy zní jak varianta k Pallbearer (skladba Nephilim), což lze přijmout s nadšením i bez něj, to záleží. Stejně tak nezapomínají na své stoner metalové geny, které najdete roztroušené napříč celou nahrávkou (silně třeba v Bow Down) a které odlehčují místy hodně brutální kytarový i hlasový buldozer. Na první zkušenost to může působit jako lehký zmatek žánrů a přístupů, a vytvářet dojem, že kapela vykročila někam, kde ještě není úplně doma. A že tak trochu váhá a našlapuje nejistě, zkouší nové, ale současně se zuby nehty drží starého. Za mě není nic snazšího, než tuhle žánrovou nezakotvenost přijmout jako svým způsobem přednost a výhodu.
Celkově nemám problém přiznat, že mi tahle deska docela sedla. Vyrůst z tak zatěžkané produkce, jakou představovalo první album, do takto ochraptělého a sírou zasmrádlého bigbítu, je za mě docela milý vývoj, byť při čisté racionální úvaze bych našel dost závažíček na druhou misku. Ale nechci. Mám dneska chuť být shovívavý, mám chuť napsat, že tahle deska má mé sympatie, a že byste si ji měli minimálně jednou poslechnout. Víc nežádám.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Ripple Music
Vydáno:Duben 2024
Žánr:blackened stoner / doom metal
Noah Bruner - zpěv, kytara, synths
Joe Peet - baskytara
Taylor Christian - bicí
1. A Call To Prey
2. Wight
3. Nephilim
4. Bow Down
5. Sanguine
6. Cursed
7. Raze
8. Apostate
9. Ashes
Kaviar Kavalier
Bukkake Express
Mare
Ebony Tower
V.O.H.
Světlu vstříc
Only Sons
Lions and Unicorns
Devin Townsend Project
Z²
Between The Buried And Me
Automata I
Laibach
Sketches Of The Red Districts
Pergamen
Crudus Amurea
Limp Bizkit
Still Sucks
The Mission
The Brightest Light
Beyond Fear
Beyond Fear
Deathmetalová mašina Demonical zveřejnila video a dvouskladbový singl se skladbou Välkommen Undergång (Live), který se objevil na všech streamovacích ...
4.2.2025Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.