Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blut Aus Nord - Hallucinogen

Blut Aus NordHallucinogen

Garmfrost22.10.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Hallucinogen je album plné krásných heavy vyhrávek, post/rockového drnčení a jakoby goticky rockujících riffů.

Po hrdém prohlášení Blut Aus Nord a promo řečích vydávajícího labelu Debemur Morti Productions o novém začátku, o konci industriální éry, jsem, stejně jako všichni fanoušci čelních představitelů blackové avantgardy, hledačů netušených směrů a vůbec géniů temného umění, čekal podobnou šupu jako svého času poslední část sedmičkové trilogie. Vindsval měl od pradávna schopnost šokovat a přinášet nečekané. Proto na mě Hallucinogen zapůsobil jako špatný vtip.

 

Špatný ani ne proto, že by se jednalo o špatnou muziku. Jalové EP Debemur Morti bylo výjimkou v řadě nesrovnatelných nahrávek, které pojila genialita hlavního tvůrce a jeho spoluhráčů. Hallucinogen v podstatě navazuje na již zmiňovanou sedmičkovou trilogii, ale částečně i na Memorie. Z ohlasů, respektive rozčarování napříč scénou, mi bylo jasné, že nejsem sám, kdo čekal něco, co nepřišlo, a těšil se na budoucí klenot a ono… nic… Kdybych neměl v rukou promo (ne tak doslova – je to mp3, hehe) a nejednalo se o BAN, asi bych se k Hallucinogen nikdy nevrátil. A to by byla chyba jako hrom!

 

 

Po kratší poslechové přestávce jsem najednou slyšel, co dříve ne a hned od Nomos Nebuleam si uvědomil, že se o novou cestu může jednat. Vindsval unáší svoji BAN loď podobnými stezkami, kudy se již ubíral dříve. Vše je mnohokrát slyšené, ale přitom odlišné. Ne, nezbláznil jsem se… Možná…

 

Hallucinogen je album plné krásných heavy vyhrávek, post/rockového drnčení a jakoby goticky rockujících riffů. Vindsval se opřel do čistého hlasu poněkud jinak, než jsme zvyklí. Kdo slyšel jeho bočák Yerûšelem, zřejmě chce tušit, o jaký styl hlasu jde. Vzhledem k nátuře Hallucinogen, které je prosto industriálu, jsou i zpěvy krapet jiné. Klasické chrčení se objeví čistě sporadicky. Po většinu času se jedná spíše o chorály, zastřené sbory a nejednoznačné trylkování. Dlouho trvá, než mu přijdete na kloub.

 

Skladby z Hallucinogen nevyčnívají, plynou a jakoby splývaly. Jsou stavěné na důrazných strunových hrátkách, porůznu neafektovaných. Vesmírně tripové atmosféře kytarových omamností napomáhají i nenápadné klávesy nesoucí náladu směrem ke konečné katarzi. Ta ale jakoby nechtěla přijít, oddalovaný orgasmus bývá vysilující a stejně tak funguje i Hallucinogen.

 

Blut Aus Nord je potřeba měřit velice přísně a je od nich očekáváno pouze to nejlepší. To Hallucinogen asi není. Přece jen toho vynikajícího už Vindsval v minulosti přinesl přehršel. Avšak i Hallucinogen je jako chameleon, který se mění přesně dle vaší nálady. Chytlavé melodie bývají pastí, do které se chytil nejeden velikán. Vindsval do svých drásavých i zasněných emulzí tentokrát nevetkal nic ze své bizarnosti a podivnosti, nicméně i v normálních písničkách umí vykouzlit cestu, kterou se do jiné dimenze dostanete stejně jako třeba svého času s Enter (The Transformed God Basement). To už je ale jiný příběh.

 

 

Příběh Hallucinogen není tolik halucinační, jak by název napovídal a jaký je jeho obal. Není ani všední, na tolik jsou BAN jedineční a nevšední. Jakkoliv Hallucinogen působí na první dobrou a repetitivně, jedná se o mnohotvárné a těžko uchopitelné dílo plné rozporuplných harmonií a kytarového kouzlení. BAN zase natočili album, o kterém se mluví a zřejmě ještě dlouho mluvit bude.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 23.10.19 10:17odpovědět

Nová deska BAN mě potěšila především tím, že vytlačila z titulky tu nasupenou příšeru. Teď už před ní stíhám posunout stránku dolů:-)

Sorgh / 22.10.19 15:40odpovědět

I mě se album líbí a překvapuje mě, jak "jemní" dokážou BAN být. Tohle se nesmí zatratit.

Victimer / 22.10.19 11:27odpovědět

Já to vidím vlastně dost podobně jako Garm. Počáteční nic moc dojmy, pak krásně rozjetá atmo přímočarost. Solidní, pořád se opakující poslechovka na x dní. Rozhodně by bylo mylné chtít od BAN jen šílenosti a dechberoucí díla. To zas klídek. Já jsem spokojen.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky