Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mechanismus BLUT AUS NORD pokračuje v industrializaci black metalem poškozených lokací a navazuje na předchozí díl série sedmiček - "777 - Sect(s)". Šílenství téhle francouzské black metalové strojírensko-atmosférické poradny, jak proměnit defektní umění v chladně propracovanou osvícenost, se musí podstoupit od začátku do konce, bez pauz na cigáro a s mučivým výrazem vlastní krutosti. Na předchozí díl navazující a ohlášené album dostalo defintivní podobu v magický den 11.11.2011.

"777 - The Desanctification" je střednětempá hypnoticky pulsující záležitost, které není cizí se v matematicky doložených intervalech opřít o atmosférickou položku a dokonat tak cílené a plánované v jeden dokonalý proces. Myšlenkově má album evokovat pocity jedince obklopeného totální prázdnotou, zoufalou a dekonstrukcí mysli způsobující samotu. Tahle samota je na album skutečně přenesena a některé okamžiky jsou více než věrné. Nechat se pohltit zpomaleným rytmem a slyšet tikat kdesi v dálce a nesnesitelné tmě osazovací stroj, není příliš pozitivní představa a tak také album zní. Temná, stísněná a přitom závislost způsobující deska, topící se v blátivě rozlezlém riffování proti směru hodinových ručiček. Hudební doprovod na téma "naprostá izolace člověka", uspokojí zejména milovníky pomalejších narušených temp a také vyhlížející v podkroví bytu vesmírné trasy a dálky hvězdných tras. "777 - The Desanctification" je nahrávka střídající euforické momenty s chladně sterilní mystikou a otírá se jak o svého albového předchůdce, tak také o schizodní rozervanost "MorT" a vehementně se hlásí o své místo v temnotě náladové pochody z "Memoria Vetusta II". Písně o nesnesitelnosti samoty tak pilně čerpají z různých období záručního listu BLUT AUS NORD a tvoří přitom pevný slepenec, jehož celková podoba podporuje pudy nebývalou silou a vtírá do mysli choré návyky.

Chtě, nechtě, procedura osamělosti se musí opakovat. Pokora před dokonalostí disharmonických pochodů kariéry BLUT AUS NORD se občas zakřiví a člověk je někdy zklamán, ale nikdy ne natolik, aby propadl skepsi a nad kapelou zlomil hůl. Lámaní hole tedy ani nad novým albem naprosto nehrozí. Jakožto labužník středně rozpohybovaných temp s industriálně oplechovaným podkladem, jsem s celkovou strukurou alba plně spokojen. Stroj se jeví jako vyhovující, vhodný k přepravě a pokud se vymkne kontrole, jeho nový majitel pravděpodobně umře na nástrahy osamění, v depresích a tvrdém alkoholu. Těm, kterým tvorba BLUT AUS NORD odjakživa neprospívá, ať nadále budují své hudební přesvědčení mimo tento, pro ně nepochopitelný black metalový odkaz. Oddaní a věrní pak, myslím, budou velmi spokojeni. Najdou se jistě i tací, kteří budou připomínat jistou nepřekvapivost a opakování se, či přinejmenším obšlehnutí již jednou slyšených míst, ale domnívám se že tohle je naprosto v pořádku a přicházet stále s něčím nečekaným není jen tak. Album je postaveno na jasných vizích, navození předem určené nálady a to beze zbytku splňuje.

Dalo se očekávat, že se kapela vydá tímto směrem a opět odkryje strojově zarezlé parametry vlastní tvorby. Názory na něj se budou lišit, protože se přes tvář posluchače neprožene vichřice a okultně kořeněný black metal, nýbrž jeho zpomaleně industriální verze a ze surového černého kovu nezbylo nic. Ona surovost je přetavena v odcizení a krev na mrtvolách není krví, ale kapalinou z těl androidních vyhnanců praktik strojírenské filosofie. Jako pozadí při prohlídce továrenských ruin je tohle dílo výborným společníkem a pokud někdo například zná lesní scenérie kdysi slavného podniku Adast Adamov, může rovnou zajít na nejbližší vyhlídku a tiše pozorovat úzké údolí, ve kterém se snoubí krása okolních polesí z šedou bolševickou industriální zástavbou. Unikátní prožitek je zaručen.