Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Brant Bjork - Mankind Woman

Brant BjorkMankind Woman

Jirka D.27.12.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Navzdory předvídatelnosti a prakticky nulovému přínosu si tuhle desku lze užít a mít u ní spokojený, lenošivý pocit jako po dobrém jídle. Brant Bjork jako jistota pro ty, kteří vědí, co a proč od něj čekat.

Při bilancování roku jsem vyštrachal už trochu zaprášenou poslední desku Branta Bjorka a vlastně jsem si uvědomil, že jsem o ní vůbec nic nenapsal. Na jednu stranu jsem si někdy v době jejího vydání říkal, že nic moc nového Bjork nevymyslel, a tak proč psát to samé jako posledně, na stranu druhou mi tenhle jeho svět, v němž se vyskytují pouze dvě pohlaví a občas o sebe trochu zavadí nejen pohledem, docela vyhovuje. Je to svět, ve kterém jsem vyrostl a dodnes je mi v něm dobře.

 

Brant Bjork

 

Počítat Bjorkovy desky se mi nechce. Je jich dost jak čistých sólovek, tak v kapelách velkých jmen i v uskupeních na jednu dvě sezóny, takže ve výsledku by to byl seznam, kde nějaká čísla nehrají roli. Hlavní roli pro mě nehraje ani to, že jeho muzika už mi nepřijde tak trendy jako před pár lety (pokud vůbec kdy byla) a že tak nějak zbyla pro těch pár nadšenců, kteří mají rádi fuzz efekt na kytaře a více méně pohodu mezi tóny. Z Bjorka jakoby se stal osamělý písničkář, který zachovává určitý žánrový rámec, do blues taženou náladu desek a svoje jméno jako značku, ale jinak si žije podle sebe a pro sebe. Výborná skladba Charlie Gin jako příklad za všechny.

 

Trochu smutně vypadá i pouť po vydavatelstvích, kdy poslední kontrakt na rakouských kramářích Napalm Records nejspíš skončil a aktuální album vyšlo na žánrovém, ale mnohem méně známém italském labelu Heavy Psych Sounds, jehož název ... jehož název hovoří za vše. Když už nic jiného, tak aspoň obálka oproti poslední hrůze dopadla vcelku obstojně. Trochu to celé vypadá jako pozvolný, plíživý, ale zato jistý ústup kamsi do pozadí, do klidu a do pohody, kde několika fanouškům bude dobře a ti ostatní ani nebudou vědět, že takové místo na světě existuje. Jejich smůla.

 

V tomto ohledu je deska Mankind Woman přesně taková - očekávatelná, předvídatelná, dost slušně zvládnutá a určená pro toho, kdo je naladěn na stejnou vlnu. Oproti dřívějšku mám nicméně pocit, že produkce je o něco dřevnější a odkazy na druhou půlku sixties a první půlku seventies o něco větší. Nejsou v tom jen sabati, občas jak kdybych zaslechl Cream anebo klidně The Who. Zvuk kytar má patinu té doby a těch kapel, muzika v sobě nese silný prvek blues (výborná věc Pisces) a všechno to zavání dobou, kdy rozdíly mezi psychedelickým rockem a hard rockem s kořeny v rhythm&blues ještě nikdo tolik neprožíval.

 

 

Album má přiměřenou stopáž 39 minut a na jedenáct skladeb to vychází kolem dvou až čtyř minut na song. Takže ano, jsou to krátké, jednodušší věci, které si plynou svým bezstarostným životem a zhruba něco takového přenáší na svého posluchače. Svou náladou se odlišuje skladba Somebody, která společně s Charlie Gin patří k tomu nejlepšímu, co tahle deska nabízí. Takoví hodně ujetí, zfetovaní Led Zeppelin. Velkou psychedelií je závěrečná věc Nation of Indica no a dalších pár skladeb se lehce potácí a nic moc velkého nepřináší (třeba titulní věc). Pro celkové vyznění desky to ale není zas tak důležité.

 

Ta jako celek funguje dobře a zaměřovat se na detaily by v mém případě znamenalo podřezávat si větev pod vlastním zadkem. Za sebe nemám problém si přiznat, že nejde o žádné přelomové album, ani že při tom bilancování roku na tuhle desku už nezbude prostor. Od toho jsou tady jiní. Na druhou stranu mi to ani v nejmenším nebrání v tom si tu desku užít a mít u ní takový spokojený, lenošivý pocit jako po dobrém jídle.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky