Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Brutus - Unison Life

BrutusUnison Life

Victimer12.1.2023
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Naplno odšpuntovaná kombinace energie, emocí i temnějších unisono večerů. Třetího alba Brutus se nejde nabažit.

Už roky člověk sem tam naráží na dlouholetou domácí bigbítovkou Brutus. Prostě to někde vidí, aniž by to hledal a stál o to. Snad jen aby si připomněl, že tohle není hudba pro něj. A pak na to jméno logicky zanevře. Říká si, no jo Brutus, nevím, dál... Roky plynou a najednou zavadí o to stejné jméno z úplně jiného prostředí. Tak blízko hudbě, které se věnuje a která mu dává tolik prožitků, že se k ní musí pořád vracet. Nemůže odolat. Belgická trojička Brutus funguje jen pár let a na kontě má tři alba. Pokud to první (Burst) znamenalo výrazný start, a to druhé (Nest) rozšiřovalo zvuk a emoce kapely o další prostor, je novinka Unison Life doposud nejvýraznějším zápisem jejich diskografie. Brutus hrají atmosférický bigbít na pomezí rocku, hardcoru, metalu a shoegaze. Hodně pocitů pod koly buldozeru a vlastně ideální mix ostrých hran a klidně až popových aranžmá. Divoké řeky uprostřed skal, kde to kolem doslova hučí, a pak sladkých slov při západu slunce a sušení mokrých hader. Se specifickým vokálem Stefanie za bicí artilérií, který je stejně nespoutaný jako krásný. Srdečné volání o život a zároveň provolávající životu slávu. I jeho posledním dnům a k celému světu. Vždyť k Brutus vzhlíží i mnozí z velmi úspešných osobností rock-metalové scény.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/brutus%20band%202.jpg


Tam, kde první dvě alba definovala sound Brutus, Unison Life rozbíjí to členitější a kostrbaté v přímočarou výpravu za běžnými pocity, co nás obklopují. Strasti i radosti, začátky dnů i jejich konce. A ty konce dnů jako by se v přítomnosti Brutus staly něčím opravdu zvláštním. Poutavým vyprávěním, od kterého se nejde jen tak odtrhnout. Je v tom něco jako odvaha a úplná kontrola nad už tak silným okamžikem. Nad vším co provždy končí. Brutus zvládají tento svůj zvukomalebný soundtrack na hraně temnoty s intenzivním a až rozradostněným nadhledem. 


Na novou desku bylo více času, než na ty předešlé a to se na ní v dobrém podepsalo. Je suverénní, vycentrovaná, odvážná. Ten balanc, který je kapele vlastní, je na Unison Life dotažený do puntíku. Každá skladba je emoční smrští a je vážně jedno, jestli je v ní zrovna víc rychlosti, nebo pluje po klidnějších vlnách. V Unison Life je tolik energie, že je buď těžké to vůbec udýchat, nebo je člověk prostě ohromený a musí se k desce pořád vracet, jestli je to vážně pravda. A bez přestání si ji znovu a znovu pouštět. V tomto ohledu je rozhodně lepší, než kýbl léků na předpis a povedených večerních výběhů za lepší kondicí. Je to taková trochu sobecká, v soukromí odehraná slavnost, která ale určitě sedne mnoha lidem. Ti si pak tyhle prožitky spojí v jeden někde v klubu, kde se tahle energie bude předávat doslova sama. Ostatně, pokud to chcete zažít, mějte na paměti tuhle příležitost


Z alba byly postupně vypuštěny tři singly. Dust, Victoria a Liar. Tři roky od druhé desky Nest dodal kapele ten správný hlad po tom poslat ven nový a ještě víc speciální materiál. Ještě víc zachytit a zvýraznit to, čím je živá. A víc se otevřít. Unison Life se pohybuje na zatím největším prostoru vyjádření, jakého je tahle trojka schopna. Pořád je to dost hardcore a post-metal, ale taky hodně snění a užívání si být zavřený ve svých vlastních představách. Klidně i na dotek pop/rockové jednoduchosti, protože i ta Brutus sluší, patří k nim. A nejsou to jen singly, co by určovalo ráz desky. Zmíním pár dalších. Brave zaujme prolnutím hardcorové rychlosti a post-metalovového prosnění. Nebo taková What Have We Done, která Brutus trochu symbolizuje. K jemně nevinnému úvodu se hned přidá Stefaniin vokál a ve vteřině je jasné, že na klasickou sladkou baladu nedojde. Nebo třeba odvázaná střela Dreamlife, další nakažlivá věc, která se dme pocity i riffy, ale nikam neuletí, je srovnaná. Tohle mají Brutus zvládnuté. Nic zbytečně nešperkovat, vše má svoje meze. I ty sny. Pořád přitom vznášení tlačit na pilu a posílat ty věci zpátky na zem.

 


Album vyšlo v říjnu, ale já se k němu nějakým nedopatřením dostal až v prosinci. A měl jsem v podstatě hned jasno. Tohle je příliš silné a uhrančivé, abych to měl jen tak nechat běžet kolem. Chtěl jsem si to taky naplno prožít. Zvláštní je, že i přes to, kolik v sobě má Unison Life líbivosti a chytlavých aranžmá na první dobrou, je v ní i hodně vytrvalosti a deska se mi zatím vůbec neohrává. To bude tou energií, co z ní pryští. Asi se najdou takoví, kterým se novinka bude zdát až příliš pocukrovaná a možná by na ní chtěli mít o něco víc špíny. Ti druzí tomu ale zákonitě podlehnou. Protože to je zkrátka síla! Já jsem, jako třeba v případě Junius, hodně pohlcený tou atmosférou. Ta řeže a pálí, aby včas pohladila a dala všem pochybnostem pravou, smířenou tvář. Pro mě je Unison Life jednou z nejvýraznějších desek minulého roku, to je bez debat. Na jeho konci to bylo to pravé pozdvižení, zvednutí z pohodlí křesla a radost být jen tak venku se sluchátky na uších.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Fiskule / 3.3.23 11:15

No člověče nevím, jak s tou recenzi naložit. Napsat ve třetím odstavci, že jsi kapelu vlastně nikdy nemusel... to je stejný, jako když Jirka v recenzi na folk-metalovou desku napíše, že folk-metal nikdy neměl rád. A v recenzi na Finskou kapelu se dozvím, že recenzent vlastně celou tuhle Finskou scénu nemá rád. Proč to tedy recenzovat, kidyž mě to zcela míjí? Vyčítat Muse ty Queen, který mastí už docela dlouhou dobu je trochu pozdě. Mě to k nim naopak výborně sedí. Že má kapela vzory, ke kterým se hlásí, je špartně? Tiuhle desku vidím především jako barvitou, chytlavou a povedenou. I když není rozhodně na víc než 70%.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky