Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Caldon Glover - The Barren Gospel

Caldon GloverThe Barren Gospel

Victimer15.7.2026
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Pohlcující zvukový průvodce masovou beznadějí z temných lesů Nové Anglie.

Další zastávka v podzemní vývojové laboratoři chmurného minimalismu Cryo Chamber nás přivede do míst, kde se budeme opravdu bát. Atmosféra nového alba Caldona Glovera je vyloženě hororová, hodně stísněná a mimo komfortní zónu. The Barren Gospel je necelá hodina strachu, čirého zoufalství a beznaděje. Díky této nahrávce se ocitáme hluboko v lesích Nové Anglie poblíž komunity, uvnitř které se utváří ideologie věčného pesimismu. Album je vlastně takovým apokalyptickým průvodcem chaosem a masovou beznadějí. Tento dark ambient je opravdu dark a méně odolní jedinci, kterým nedělají podobně tématicky zpracovaná díla dobře po těle, by se měli The Barren Gospel obloukem vyhnout.

 


Caldon Glover je umělec prezentující se elektronickou tvorbou na pomezí industrialu, dark ambientu a doomu a na labelu Cryo Chamber albově vychází už počtvrté. The Barren Gospel tvoří bizarní příběh lidí, které zachvátila potřeba se izolovat. Navíc jsou zatíženi vědomím, že veškerá budoucnost je passé, a rostoucí nezbytností vše skončit. Je to analogový horor na pomezí dark ambientu a drone. Soustavně do hlavy se tlačící zvuková tísňová linka do pekla. Termíny jako zatracení, deprese nebo chorá mysl v tomto mrtvolném prostředí vyloženě ožívají.


Ano, na podobné téma a na poli dark ambientu obecně, vzniklo už kvantum nahrávek, ale vždy se najde nová, která svým pojetím zaujme. A právě takovou je The Barren Gospel. Na ní jsou beznaděj a duševní prázdnota hmatatelné a Caldon Glover aspiruje na zvukového mága hororového minimalismu. Pokud si přečtete těch pár promo vět k albu a vzápětí si jej pustíte, dostanete zabrat hned ze startu. Heretic of the Body je velmi silný úvod a zavede vás přímo na místo, odkud už není úniku. Tahle komunita je vážně nemocná.


Vždy je to o tom, jak se konkrétní dílo dokáže do daného konceptu ponořit. Tady bych řekl, doslova zavrtat. Atmosféra The Barren Gospel je velmi skličující - všechny ruchy, hlasy a spuštěné procesy jsou jedovaté, naruby obrácené dobro, pravé zlo. Pokud chceme v rámci dark ambientu mluvit o klidu a chuti v polospánku klimbat, tady není to pravé místo. Během poslechu alba nás soustavně něco bodá, věškerou naději nechává chcípat v zapomnění a prostředí ve kterém se nacházíme, je velice nevábné, nuzné.

 


Tohle album je rašící nenávist ke všemu živému a prahnoucímu po zítřku. Není jediná skladba, která povolí tuhý zvukový stisk. Zdálo se, že The Gray Tapes znamená změnu a že existuje skulina, kudy se dá z těchto nekonečných lesů dostat ven, je to ale jen slepá ulička. Jste neustále pod tlakem a v obklopení bytostmi, které vám nejdřív ukončí chuť žít, aby následně ukončili i vás. The Barren Gospel je pohlcující dark ambient, hororový v pravém slova smyslu. Všechny ty hlasy, tajemné postavy, nevysvětlitelné zvuky - vše je silně propojené a zavrhující další existenci. Jo, tohle je hodně povedené a důvěryhodné. Doporučuje 8 zmrzačených laborantů z 10.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky