Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zbrusu nové EP (se stopáží i masívností spíše full-lenght album) all-star projektu Cast the Stone Empyrean Atrophy, kde najdete členy nebo ex-členy kapel typu Misery Index, Scour či Cattle Decapitation, je z těch, které se prachsprostě povedly. Málo kdo by čekal, že se sestavě lidí, kteří projekt založili před šestnácti lety a debut Dark Winds Descending vyšel před třinácti lety, podaří přijít s materiálem takto silným. Pro mě osobně bylo největším překvapením, že chlápci, kteří to v jiných smečkách drhnou pěkně zostra, byť většinou vcelku progresivně laděný mazec, vrhnou na zdařilý mix švédské odnože death metalu s americkou. Že to nejde? Cast the Stone dokazují, že to jde a dobře.

Zakládající trojice Mark Kloeppel, Derek Engemann a Jesse Schobel jsou zkušení borci a proto zmíněná mutace nemohla dopadnout lépe. Představte si chrastící zvuk, silné melodie, hluboký growl, old school jak řemen promísen progresivními nitkami a na závěr povedenou předělávku vypalovačky Jesusatan jednoho z projektů samotného Dana Swanö Infestdead, který Empyrean Atrophy rovněž produkoval. Originál je parádní a jak nemám rád covery, tak tento je VYNIKAJÍCÍ! Ctí původní verzi a přitom ji dodává čerstvý vítr.

Pětice skladeb plus ona coververze obsahuje široké spektrum nálad. Jak jsem už nastínil, kluci promíchali extrémní USDM se švédským chrastěním tak, že obě strany mince zní naprosto přirozeně. Technické parádičky a surovost není tupa tupa houpáním či melodiemi nikterak shazována. Úvodní vypalovačka As the Dead Lie v podstatě jen naznačí, co čekat, ale na vrchol alba si musíte počkat. Prvním může být hned následující, takřka osm minut dlouhá The Burning Horizon, které vládne silná basová linka a Opethovská atmosféra. Masívní hradby jsou podpořeny temnou náladou a zajímavou rytmikou. Na své si přijdou i milovníci melodického growlu. Andrew Huskey řve/zpívá v hloubkách s dobrou výslovností a citem, jak vystihnout podstatu skladby. Proto přechází do klasického deathového growlu, jakmile se song rozdivočí. Instrumentální interlude Standing In the Shadows příjemně provoní desku akustickými vyhrávkami a připraví půdu pro další vrchol v podobě A Plague of Light. Tempo je podstatně vyšší než předchozí skladby, ale melodické linky atakují hitové hranice. Zde jsem si vzpomněl na další legendy švédské scény At the Gates. Myslím, že tento příměr nikoho neurazí. Titulní song umístěný na chvostu alba je rytmickým drhnutím a častými blasty nejvíce deathmetalovou záležitostí nahrávky. Dá se říct, že je nejsurovější nadílkou, co EP přináší. Ale zase platí, že i tato náladou odlišná skladba hezky zapadá do barevné mozaiky.

Opravdu jsem v úžasu, jak lze v pohodě spojit primitivní švédský old-school s progresivně technickými vychytávkami a bravurní rytmikou. Deska není krkolomná, je zábavná, zajímavá a přitom stále deathmetalově kouzelná. Vlastně mě štve jen tím, že není delší. Hehe. Můžeme tedy doufat, že si na další nahrávku z dílny Cast the Stone nebudeme muset počkat dalších dvanáct, třináct let. Toho už bychom se někteří nemuseli dožít, sakra! Shrnuto a podtrženo není EP Empyrean Atrophy určeno těm, kdo dělí deathovou scénu na americkou a evropskou, potažmo švédskou. Ani komu vadí v metalu melodie a kdo je natolik vyhraněný, že mu přímočarost zkazí dojem z epických kompozic. Nikdo se nemusí obávat, že uslyší čisté zpěvy a dominantní klávesy. Vše je ryzí, kytarové, a když už klávesy zazní, mají roli pouhého křoví. Je možné, že se někomu bude zdát mnou vychvalované široké spektrum jako přehnané a jako celek nefungující. Ne, geniální ani nadčasové tohle EP není. Je ovšem velice zábavné a vyrovnané. No, a dobře se poslouchá. Což je základ, že?