Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Edain tvoří kvintet hudebníků, kteří už mají mnohé za sebou a řada z nich je spojena se zhruba pět let rozpadlou kapelou Absurd Conflict. Chlapi stačili pod novým praporem od roku 2007 vydat dvě alba a nyní dokončili akt třetí nazvaný Of Those Who Worship Fire. V tomto případě se mi opět po čase potvrdilo, jak zavádějící je něco hodnotit na první nástřel. Když jsem totiž ponejprv spatřil logo, které jsem doposud úplně nestrávil, řekl jsem si něco o melodických, zábavových vlasáčích s nepříjemným ječákem, kteří své pop/rockové opusy prokládají ploužáky, jež se stávají pro řadu lidí legendárními. Mnoho dívek po takových hitech otěhotní někde na mezi, ale to už je kouzlo věci. Naštěstí nic nemůže být vzdálenějšího pravdě!

Už motiv na obalu desky ukazuje, že Edain jdou ryze vlastní cestou. Nezvykle a originálně působící akvarel vyvedený v odstínech jen tří barev (modrá, černá, bílá) působí čistým a světlým dojmem. Zobrazuje nějakou válečnou loď poměrně abstraktním stylem, takže je zřetelná až po důkladném prozkoumání a rozložení bookletu. Fakt pěkná práce. I hudebně zabrousíme do nepříliš probádaných a rozhodně ne stojatých vod. Odhaduji, že tohle album nebude zdaleka pro každého. Neučesané, se silným důrazem na kytarové umění, jen s minimem chytlavých melodií. Technická a hodně do sebe ponořená tvorba.

Když jsem poprvé zapnul přehrávač, došlo k opatrnému oťukávání díla a posluchače. Skladba se rozjíždí jakoby jen na zkoušku, táhlými tóny zkouší rozsah mé tolerance. Když jsem nic nenamítal, následovalo uvolnění, úlevný povzdech a potom už sebevědomá prezentace technicky přesných zářezů do betonu rodného města. Milovníky košatých kompozic zde nemá moc co oslovit. Tady je vše přímé, strohé a jen málo se hledí na atmosféru. Spíš je kladen důraz na dikci kytar a basy, na kterých je hudba Edain založena. Mají hodně široké mantinely, kde se roztahují, v neuspěchaném tempu rozkošnicky vychutnávají prostor a čas. Nálada je často jamová, no stres, jen si hrajme a uvidíme, co z toho vyleze. Slabinou alba jsou bicí. Nevím, jestli za to může špatný mix nebo to byl záměr je upozadit, ale jejich zvuk je nevýrazný a jen s námahou se prosazují v razantním nasazení ostatních nástrojů. Navíc zní tak nějak krabicově, kopák aby jeden pohledal.

Co se týče zpěvu, tak ten rozhodně není hlavním aktivem alba. A nemyslím to tak, že by nestál za nic, prostě jen není všude potřeba. Ne každá skladba ho vyžaduje a Edain toho plně využívají. Z celkem šesti kusů slovy oplývá dobrá polovina z nich a ani v těch nepatří Martin mezi nejdůležitější prvky na place. To je poměrně zajímavý a nezvyklý přístup. Centrálním mozkem kapely jsou struny a dost. Když to tedy shrnu, album Of Those Who Worship Fire se nevtírá a nechá každého poctivě se poslechem propracovat. To, že skryté kouzlo objeví jen nemnoho z nás, už jsem naznačil.