Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cattle Decapitation - Monolith Of Inhumanity

Cattle DecapitationMonolith Of Inhumanity

Michal Z23.11.2012
Zdroj: MP3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Hudebníci ladně překračují své hranice a umělecky posouvají svůj extrém k dalším metám. Pánové zahlušili význam předchozího alba a definovali nový etalon. Věřím, že vývoj neustane a příště se bude historie opakovat.

 

 

Některá fakta na této planetě jsou pevně dána. Mezi tyto jistoty bezbřeze patří americká death grindová lahůdka Cattle Decapitation, která uspokojí nejeden náročnější chorý mozeček. Tři roky po skvělém předchůdci, přichází řízná evoluce, řízená nekompromisní zkáza "Monolith Of Inhumanity". Další věcí, která zůstala nehnutá, je autor chorobného obalu Wes Benscoter, který souzní z obsahem alba a přináší výstižný námět. Co nezůstalo při starém, je post baskytaristy. Nově se na albu představuje posila Derek Engemann (ex Unmerciful). Rytmická sekce Cattle Decapitation, co se týče personálních změn, dostává holt zabrat.

Vývoj jde kupředu a u těchto hbitých technických kovářů obzvláště. Předchozí placka byla nabita tísnivou naléhavou melasou, plnou zmaru a nelidské lidskosti. Trochu nyní lituji, že jsem u předchozího alba s body nešetřil, neb kdybych hodnotil stejným metrem novinku, byla by to nyní desítka jak vyšitá. Kam se mohou tito pánové ještě posunout? Od prvních náslechů je patrné, že extrémnosti se na novince přidává. Pozoruji fantastický růst schopnosti důkladně navodit nálady trýznivými melodiemi a třeskutými výplachy tělesných schránek. Hýbalo se i potenciometrem šílenosti a zběsilosti - na míru maximální, i když co je v měřítkách těchto amíků maximem? Co se nyní zdá být nepřekonatelné, může za pár let působit jako nevinná hra. "Monolith Of Inhumanity" v diskografii kapely znamená další posun k prohloubení hmatatelné agresivity a ničivosti materiálu, ruku v ruce s technikou hry a skladatelskou rafinovaností. Progres jak sviň.

 

 

Cattle Decapitation - "Kingdom Of Tyrants"

 

Komplikovanost a technika jdou kupředu, o tom žádná. Místy to nově zavání math bohy Meshuggah, ale jejich ingrediencí je použito v lékárenském množství. Cattle Decapitation zůstávají technickými death/grindery par excellence a nederou se do současných moderních proudů. Zarputile utváří vlastní jasně identifikovatelný obraz. Znovu dokazují, že žádný hudební styl není mrtvý, pouze záleží na tom, jak se k němu přistupuje a jak v něm lze nalézt nová schémata. Kombinace zvrhlých melodií s mašinérií dostává neotřelý rozměr a hudebníci tak otevírají bránu vlastní neomezené budoucnosti. Tihle amíci zamáčknou stopu pod zem nejeden moderní coreový ansámbl pouhým pohledem. Toto je skutečnost, toto je realita a tíživá tvrdá budoucnost, nikoliv umělý svět, plný marketingu a prodejních strategií s přemaštěnou marží. Nehraje se pro děti, ale fajnšmekry. Tady se nedočkáte jediného ústupku z urputnosti. Řežba ukrutná je povznášena neustálým přílivem myšlenek a postupů. Pověstná přidaná hodnota zde číhá za každým taktem.

Když už se album nadechuje k nudění posluchače, seberou tvůrci těmto tendencím sílu a vpálí vám napilovanou kulku do mozku. Jak jinak definovat opuštění old school pasáží, něčím tak šíleným a technicky namakaným, přitom tak chorobně melodickým. Erupce svinstva a negativismu držená v ukrutně vysokém technickém standardu. Přestože "Monolith Of Inhumanity" nasává současné vlivy, jsou uchopeny a přehněteny do vlastního rámce, známého výrazu kapely, která svoji tvář zvrásňuje do hrozivosti.

 

 

 

 

Mé pozornosti neuchází nectnost alba, kdy lehce za středem hrací doby začíná trochu přešlapovat na místě. Jakoby se album nadechovalo k finální erupci. Ta přichází v podání Cattle Decapitation jak jinak než rafinovaně. A devastující účinek? Nebuďte leniví, jděte mu naproti sami, stojí za to. Cattle Decapitation tak opět nahráli jedno ze svých alb, které lze označit za skvělé, neřku-li vrcholné. Pevně doufám, že s takovým laufem budou tuto tradici udržovat. Desítku si však schovám pro další vichřice, neb tuším, že následné anihilace budou sahat až za hranice možného. Chutě skrývající se v letošním ročníku Cattle Decapitation jsou pro mě jedny z nejlepších, bez rozdílu stylových vah.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 23.5.16 15:38

Ešte som sa nestihol nabažiť Grave Ekstasis a už je tu jeho nasledovateľ... GE bol záhrobný rituál, pomaly gradujúci rítus plný obskúrnej sexuality, iniciačného sebapoškodzovania a delirickej transcendencie, no niekde v kúte sa hrôzou triasol človek, ako svedok tohto hriechu voči všetkému čistému, dobrému a usporiadanému. Apollyon je odľudštený. Čo vzdialene človeka pripomína, je len telesná schránka na oltári, ale aj tá zhorí v plameni poznania. Ostane len Ego, čistá vôľa ohýbajúca časopriestor... a hnus. Hnus je to , čo sa rinie z reproduktorov - žiadna hudba o hnuse, ale zhmotnený HNUS. Apollyon nie je výpoveď o ľudskom kontakte s niečim neľudským z iného sveta. Apollyon je pokus niečoho neľudského sa - s pre nás čo NAJPRIJATEĽNEJŠOU formou - skontaktovať s človekom. A výsledok? HNUS! ...som blažený... Jedinou chybičkou je pre mňa nevyvážený mix, kde vám bicie idú roztĺcť lebku, opodiaľ na vás reve splodenec nekropolných bažín a až niekde vzadu kňazi z Irkally na gitarách drásajú črevá mŕtveho boha spletené do strún... No aj tak je to nádhera, HNUS!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 27.11.12 8:47odpovědět

Výborná recenze!

Lyriel / 23.11.12 17:48odpovědět

pěknej report, hudba super ... má to sluchohodný nádech ... palec nahoru

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky