Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Některá fakta na této planetě jsou pevně dána. Mezi tyto jistoty bezbřeze patří americká death grindová lahůdka Cattle Decapitation, která uspokojí nejeden náročnější chorý mozeček. Tři roky po skvělém předchůdci, přichází řízná evoluce, řízená nekompromisní zkáza "Monolith Of Inhumanity". Další věcí, která zůstala nehnutá, je autor chorobného obalu Wes Benscoter, který souzní z obsahem alba a přináší výstižný námět. Co nezůstalo při starém, je post baskytaristy. Nově se na albu představuje posila Derek Engemann (ex Unmerciful). Rytmická sekce Cattle Decapitation, co se týče personálních změn, dostává holt zabrat.

Vývoj jde kupředu a u těchto hbitých technických kovářů obzvláště. Předchozí placka byla nabita tísnivou naléhavou melasou, plnou zmaru a nelidské lidskosti. Trochu nyní lituji, že jsem u předchozího alba s body nešetřil, neb kdybych hodnotil stejným metrem novinku, byla by to nyní desítka jak vyšitá. Kam se mohou tito pánové ještě posunout? Od prvních náslechů je patrné, že extrémnosti se na novince přidává. Pozoruji fantastický růst schopnosti důkladně navodit nálady trýznivými melodiemi a třeskutými výplachy tělesných schránek. Hýbalo se i potenciometrem šílenosti a zběsilosti - na míru maximální, i když co je v měřítkách těchto amíků maximem? Co se nyní zdá být nepřekonatelné, může za pár let působit jako nevinná hra. "Monolith Of Inhumanity" v diskografii kapely znamená další posun k prohloubení hmatatelné agresivity a ničivosti materiálu, ruku v ruce s technikou hry a skladatelskou rafinovaností. Progres jak sviň.

Cattle Decapitation - "Kingdom Of Tyrants"

 

Komplikovanost a technika jdou kupředu, o tom žádná. Místy to nově zavání math bohy Meshuggah, ale jejich ingrediencí je použito v lékárenském množství. Cattle Decapitation zůstávají technickými death/grindery par excellence a nederou se do současných moderních proudů. Zarputile utváří vlastní jasně identifikovatelný obraz. Znovu dokazují, že žádný hudební styl není mrtvý, pouze záleží na tom, jak se k němu přistupuje a jak v něm lze nalézt nová schémata. Kombinace zvrhlých melodií s mašinérií dostává neotřelý rozměr a hudebníci tak otevírají bránu vlastní neomezené budoucnosti. Tihle amíci zamáčknou stopu pod zem nejeden moderní coreový ansámbl pouhým pohledem. Toto je skutečnost, toto je realita a tíživá tvrdá budoucnost, nikoliv umělý svět, plný marketingu a prodejních strategií s přemaštěnou marží. Nehraje se pro děti, ale fajnšmekry. Tady se nedočkáte jediného ústupku z urputnosti. Řežba ukrutná je povznášena neustálým přílivem myšlenek a postupů. Pověstná přidaná hodnota zde číhá za každým taktem.

Když už se album nadechuje k nudění posluchače, seberou tvůrci těmto tendencím sílu a vpálí vám napilovanou kulku do mozku. Jak jinak definovat opuštění old school pasáží, něčím tak šíleným a technicky namakaným, přitom tak chorobně melodickým. Erupce svinstva a negativismu držená v ukrutně vysokém technickém standardu. Přestože "Monolith Of Inhumanity" nasává současné vlivy, jsou uchopeny a přehněteny do vlastního rámce, známého výrazu kapely, která svoji tvář zvrásňuje do hrozivosti.

Mé pozornosti neuchází nectnost alba, kdy lehce za středem hrací doby začíná trochu přešlapovat na místě. Jakoby se album nadechovalo k finální erupci. Ta přichází v podání Cattle Decapitation jak jinak než rafinovaně. A devastující účinek? Nebuďte leniví, jděte mu naproti sami, stojí za to. Cattle Decapitation tak opět nahráli jedno ze svých alb, které lze označit za skvělé, neřku-li vrcholné. Pevně doufám, že s takovým laufem budou tuto tradici udržovat. Desítku si však schovám pro další vichřice, neb tuším, že následné anihilace budou sahat až za hranice možného. Chutě skrývající se v letošním ročníku Cattle Decapitation jsou pro mě jedny z nejlepších, bez rozdílu stylových vah.