|
|
||||||||||
Minulá deska Cave In patřila k tomu druhu překvapení, se kterým člověk nepočítá, nijak se něj nepřipravuje a v důsledku ani nelituje, když by k němu třeba nedošlo. Byla to taková ta spontánní událost, která se v životě občas vyskytne a zapůsobí na to malé sentimentální děcko v nás, o němž si myslíme, že už jsme ho dávno opustili. Máme je v sobě všichni. V případě této kapely to platilo dvojnásob, když si člověk uvědomí, čím si musela projít rok před tím v souvislosti s tragickým odchodem Caleba Scofielda, a bylo radost sledovat, jak si na desce všechno sedlo a jak snadno to lezlo do hlavy.
Nejsem si tak úplně jistý, jestli v případě novinky Heavy Pendulum platí staré české otřepané „s jídlem roste chuť“, ale v některých ohledech to tak na mě působí. Cave In především změnili vydavatele a chytili lano hozené od Relapse Records, což je sice label stále vzbuzující alespoň elementární úctu (oproti třeba jiným velkým labelům našich západních sousedů), nicméně je to kolos a jako takový má svá očekávání. Nechci nijak spekulovat nad tím, jestli být pod takovou značkou pro kapelu znamená určitý, byť třeba nevyslovený tlak na to zalíbit se, ale asi bez pochyb budu trvat na tom, že Cave In a Hydra Head k sobě měli mnohem blíž a tohle spojení mi přišlo mnohem přirozenější. Jasně, má to své nevýhody a limity třeba v tom, že sehnat minulou desku je v této chvíli celkem problém, ale jde to, když se člověk bude snažit. Naproti tomu novinku seženete v několika barvách a jestli jsem počítal dobře, tak na youtube jsou k mání už čtyři videoklipy. Uf.
Při srovnání s Final Transmission je novinka nejen víc než dvojnásobně delší, ale taky promyšlenější, propracovanější a taky posluchačsky v zásadě jednoduší a přívětivější. Je to dobře? Nebo není? Odpovědět na tuto otázku si nejspíš bude muset každý fanoušek sám a jakkoliv mi nastavení Cave In na minulé desce přišlo především díky silné spontaneitě uvěřitelnější, nijak se nebudu divit nadšeným ohlasům na desku novou. Ostatně je jich celkem dost a svým způsobem je to přirozené. Heavy Pendulum je totiž především hodně heavy deska, z těžkým až sludgeovým zvukem, která ale projevuje silný cit k melodiím, k jasné čitelnosti kompozic a posluchači předkládá přesně ten typ zážitku, u kterého se může cítit jako drsňák a přitom zásadně neopustit svou komfortní zónu. Nechci, aby to vyznělo nějak poťouchle, ale na Cave In na svém novém albu hrají přesně to, co u toho samého labelu už nějaký ten pátek valí do lidí Red Fang. Tedy hudební zábavu na pomezí stoner rocku a metalu s mohutným kytarovým zvukem, v případě Cave In tedy o fous chytřejší po vzoru takových Mastodon, musím-li uvést nějaké srovnání.
Na první pohled se to může zdát jako kritika a nespokojenost, ale není tomu tak. Heavy Pendulum je z tohoto pohledu totiž skutečně zábavná deska, skvěle poslouchatelná, u které mi zprvu vadila její délka (70 minut), ale nakonec mi stejně došlo, že řezat není co. A to ani dvě závěrečné skladby „na vydechnutí“ Reckoning a Wavering Angel. Samozřejmě syrový, ale v zásadě skvělý nádech minulého alba je pryč. Pryč je zvukový inženýr a muzikant Andrew Schneider (o jeho kapele Pigs jsme psali TADY), pryč je James Plotkin a zpět je možná trochu překvapivě Kurt Ballou, který s kapelou dělal jejich první desku Until Your Heart Stops (1999). Samotná kapela se pak snaží vykročit do trochu jiného světa, než v jakém dle mého názoru byla doma a kde měla své jisté. Světa populárnějšího, masovějšího, víc svázaného očekáváním a nevyřčenými nároky. Může to být kalkul, ale myslím si, že není. Může to být přirozený vývoj a další stupínek vývoje, který kapele přinese velký kopec štěstí. Anebo taky ne.
Bez ohledu na spekulace a moje vnitřní pocity je Heavy Pendulum dobrá deska, o tom nebudeme pochybovat. Skladby jako Amaranthine jsou jasným důkazem toho, že Cave In se toho pořád ještě nebojí a umí do toho šlápnout, a třeba takový závěr jinak trochu pospávající Nightmare Eyes je neskutečná síla. Jako celek deska i při své vražedné délce drží skvěle pohromadě a její poslech si lze užívat opakovaně, aniž by to bolelo. Což je možná ten problém, protože k téhle kapele trocha nepohodlí, trocha písku v očích a krve v uších patřili k věci. A tohle teďka skončilo.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Relapse Records
Vydáno:Květen 2022
Žánr:noise rock
Stephen Brodsky – zpěv, kytara
Adam McGrath – kytara, doprovodný zpěv
Nate Newton – baskytara, doprovodný zpěv, tamburína
John-Robert Conners – bicí
1. New Reality
2. Blood Spiller
3. Floating Skulls
4. Heavy Pendulum
5. Pendulambient
6. Careless Offering
7. Blinded By a Blaze
8. Amaranthine
9. Searchers of Hell
10. Nightmare Eyes
11. Days of Nothing
12. Waiting For Love
13. Reckoning
14. Wavering Angel
Cave In
Final Transmission
Synthetically Revived
Synthetically Revived
Wrekmeister Harmonies
We Love To Look At The Carnage
Akhlys
Melinoë
Manes
Vilosophe
King Parrot
Ugly Produce
Steven Wilson
Hand. Cannot. Erase.
Tábor Radosti
Egregor
Media Data
Adore
Glorior Belli
Sundown (The Flock That Welcomes)
Rival Consoles
Persona
Dvojice kanadských kapel Miserere Luminis a Givre se představí 13.11. v pražské Modré Vopici a 14.11. v brněnském Unleaded Coffee.
2.11.2024Blind Ruler Cursed Land je projekt Willhelma Grasslicha a spojuje v sobě ethno ambient, neofolk, martial industrial a world music, což nám 23. listopa...
31.10.2024Metalová kapela Welicoruss hledá novou krev na pozici kytaristy a basáka. Pokud to pro vás zní zajímavě, pište na TENTO mail.
31.10.2024Domácí metalové duo Ánni zveřejnilo svůj nový singl, který je tematicky věnovaný islandské přírodě. Sklada se jmenuje Echoes (děkujeme) a v podobě vid...
27.10.2024Sváteční pondělí 28.10. bude mít v Brně příjemnou doom metalovou koncovku. Na Melodce se představí trio žánrovek Woe Unto Me, Guyod a Futile Mourning.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.