Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Co psát o nahrávce o málo delší než čtvrt hodiny? Centinex ve stejné sestavě, která nahrála Death in Pieces nelenila a vypustila do světa ortodoxní řezbu, tentokrát EP The Pestilence. Jestliže jsem v případě obou předchůdkyň byl na vážkách a nadšení z nich mi dlouho nevydrželo, s novinkou je toho zápalu a radosti ještě mnohem méně.

Předpokládám, že se Schulman a jeho kumpáni rozhodli nahrát takto přímočarou řezničinu schválně bokem mimo řadové desky, nicméně já bych raději trochu rafinovanější materiál.

Nic proti podobně laděným záležitostem, mám jednoduchých masakrů rád docela dost. Když se vykašlu na ostatní kapely a zůstanu u Centinex, přičemž srovnám jejich desky, The Pestilence mi z nich vychází jako regulérně nejslabší. Čtveřice skladeb se nese ve svižném, ne však nablastovaném tempu. Jejich nátura opustila klasickou deathovou pochmurnost a vydala se vstříc death`n rollu a špinavému hácé. Než se stačíte rozkoukat, album končí. Tohle by samozřejmě rovněž nevadilo, je to jednohubka a stylovému zaměření rychlý sled svědčí. Já však slyším jistou ukvapenost s absencí silnějšího nápadu.

Baví mě úvod prvního songu Armageddon. Ten není samozřejmě ničím výjimečný. Jen místo sirény slyšíme výstřely a tak straaašně profláklý rozjezd, že se až musím smát. Když s podobnou rubanicí přijdou Debustrol, jsem spokojený jako želv. Od deathového veterána a vůbec od death metalu čekám víc, než hašišáckou řezničinu předpotopního charakteru. Je mi jasné, že se mnou nebude souhlasit každý, ale nemůžu si pomoct. Ve stejném duchu pokračuje i Evil Is Evil. V podobném duchu je slabé slovo. Ve stejném rytmu je skladba takřka stejná jako předchozí. Uf! Jen do mě! Až Tremble in Fear, která opustí jednolitou tupanici a seče soukolí, přináší krapet zábavy. Obavy, že zajímavější momenty brzy skončí, převažují nad uznalým kýváním hlavy. A právě tak tomu je se závěrečnou Tryzne. Opět se rozvíří staleté bahno starého old schoolu bez vyhlídek změny.

Starou školu death metalu mám rád, respektive - MILUJU JI a stále se k ikonickým nahrávkám vracím. V případě Centinex zůstanu u starších pecek a budu dělat, že The Pestilence neexistuje. Snad se kapela s příští full-lenght fošnou vrátí se zajímavějším materiálem. Jasně, že jsem mohl vyzdvihnout řemeslnou jistotu a stylový zvuk. Ale v případě Centinex by to bylo nošením dříví do lesa. Chlapi své nástroje ovládají na sto pro. O tom žádná. Moje nepochopení je tedy o to větší. Nahrávce se dobrá melodie, riff na sto honů vyhýbá. Tuším, že své příznivce si deska najde a je to určitě dobře. Já k ním ovšem patřit nebudu. Od Centinex zkrátka čekám mnohem víc.