Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cepheide - Les échappées

CepheideLes échappées

Garmfrost8.2.2022
Zdroj: CD, 6- panelový digipak // promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Les échappées v sobě snoubí neklid s křehkostí.

Francouzský projekt Cepheide je v podstatě multifunkční entitou, slyšící na jméno Gaetan, Joseph Apsarah nebo Juif Gaetan. Má rozjeto hned několik různých kapel a projektů, přičemž v drtivé většině vše obstarává sám. To ale není podstatné. Důležité je, že se jeho muzika dá poslouchat a získává všeobecný ohlas z celého světa. Dostalo se mi do rukou druhé dlouhohrající album Cepheide Les échappées, které na sklonku minulého roku vyšlo u Les Acteurs de l'Ombre Productions. Od nahrávky můžeme čekat docela chutnou porci atmosférického čarování v blackmetalovém revíru.

 

Zmínil-li jsem značku Les Acteurs de l'Ombre Productions, jako první většinu napadne krásné zpracování digipaku a samozřejmě by měl pravdu. Po této stránce label nikdy nešetří a jeho realizace jsou vesměs lahůdkové. Barevně příjemné odstíny šedé, modré a černé lahodí oku a skvěle sedí vzdušné bouřce nahrávky. Návykové melodie zabrousí tu do světa depresí a tam do napumpovaného post-blacku. Kytarové trylky nesou posluchačovu mysl vstříc ničivému tsunami zběsilých blastů. Nicméně o hudbě není v tomhle případě lehké hovořit. Technika, respektive forma nehraje hlavní úlohu, byť Gaetan sází na dobré řemeslo. Tvůrce má ale raději neuchopitelnost či nejednoznačnost plnou metafor a těžko slyšitelného jekotu.

 

cepheide

 

Šestice kompozic obsažených v Les échappées díky vstřícné stopáži lze v klidu obsáhnout. Ona ta nejednoznačnost a nepřístupnost je v podstatě lákadlem. I díky velice chytlavým melodiím a pestrým kytarovým hrátkám je objevování cest do nitra Gaetanovy duše více než zábavné. Ano, je možné namítnout, že co se týče originality, není na tom Les échappées zrovna nejlépe. Takových nahrávek ale nenas.ete do rána tisíc. Možná i díky tomu, že se této odnoži black metalu věnuji pouze okrajově, nejsem přežraný a notoricky známé postupy mi zas tak moc nevadí. Album je dobré si pustit po tmě a hodně nahlas. Pak je možné ocenit jeho takříkajíc sílu.

 

Les échappées v sobě snoubí neklid s křehkostí. Křik s jemným šepotem. Vokály na desce jsou nejen kvílivé a ječící. Gaetan se doprovází také vzdálenými sbory a v La nausée dokonce sametovým zpěvem, který z písně činí nevšední zážitek. Zakomponovat jej častěji, dovedu si představit, že se k albu budu vracet opakovaně.

 

 

Lehce zaměnitelná, ovšem svébytná nahrávka Cepheide stojí za hřích a posluchačskou pozornost. Tato hudba je zcela bez debat představována s veškerou upřímností a srdečností. Přes náladotvornost a nakažlivost melodických linií se stále jedná o slušný šupec, na který mohou fans Alcest nebo Deafheaven rovnou zapomenout.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky