Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Challenger Deep - III. The Path

Challenger DeepIII. The Path

Symptom28.11.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Pět muzikantů, šest skladeb a šestatřicet minut dlouhý poslech plný emocí a napjatých nervů.

Poslech alba III. The Path možná nepředstavuje převrat v žánru, ale co určitě pocítíte, je příval emocí a chuť poslouchat dál. Běloruská pětice hraje svěží fúzi žánrů na pomezí post a black metalu s příchutí hardcoru. Něco na způsob neméně svižných a potemnělých skoro-krajanů Reka. Společným jmenovatelem kompozic je dravost, pak také vkus a rozhodně výše zmíněná emocionalita (jakožto mandatorní součást hardcorového étosu).

 

Myšlenkový rámec skrytý za notami vypráví příběh muže, který při sledování každodenních katastrof obětuje vše, aby nakonec nalezl klid. To směřuje k neodmyslitelné existenční otázce, jestli to bylo všechno zbytečné? Hledání odpovědi je na posluchači, bude-li k podobným úvahám během poslechu čas. Epickou cestu totiž otevírá jednička Sacrifice a ta hned první vteřinu rozčísne zuřivým blastbeatem. Vzápětí následuje hrdelní screamo, kytary hrají temnou notu a kdo umí ve všem tom rachotu najít harmonii, může být spokojen.

 

Byť se kapela charakterizuje jako experimentální, což občas signalizuje krycí manévr ve snaze pokrýt případné skladatelské a instrumentální mezery, hudba nejeví žádné prvky pochybného experimentu, naopak působí velmi koncentrovaně a dobře usazená ve svém žánru. Ve skutečnosti jde spíše o kompilaci mnoha vlivů, zručně uhnětených do kompaktního celku o souhrnném hodnocení "tvrdá hudba" ať už takové zařazení znamená cokoli.

 

Produkčně je tu všechno v pořádku. Skladby jsou napěchované dobře zužitkovaným tvůrčím potenciálem a zvukem klasického nástrojového obsazení bez zbytečných vrstev ozdobného pozadí. Střídání tlaku a lehkosti je skutečně povedené napříč skladbami i albem. Z klidné minimalistické mezihry páté Indifference téměř vystupuje esence starých dobrých Fall of Efrafa, zatímco euforická pasáž předchozí pecky Confidence vás nakrájí na plátky. Dotýkáme se tu téměř avantgardního blacku a upozorňuji, že v nabídce je mnohem víc. Vokál jde zlatou střední cestou srozumitelnosti a agrese v jednom. Plný zvuk kytar v duchu metody wall-of-sound příjemně pulzuje v dobře uspořádaném mixu.

 

Každý hudební směr obsahuje přesně bambilión sobě rovných desek a na první dobrou tady nenarazíte na zlatou žílu, kterou by už dříve netěžil někdo jiný a podobným způsobem. Jak rychle se dojem z nahrávky utřese, je čistě individuální věc a záleží při tom na něčem tak těkavém, jako je aktuální nálada. Bez dalších chytristik prohlašuji toto dílo za výbornou žánrovou desku s potenciálem nabít posluchače životní energií. A víc bych nežádal.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky