|
|
||||||||||
Modlit se s panem Fischerem, znamená být nočním ptákem, rozervanou duší a neúprosným kibicem, který ví, kudy jít dál s mlhou v igelitce a jak ji rozsypat z horizontu pěkně dolů mezi prostý lid. Řídit vůz s panem Fischerem jako spolucestujícím, je jako být účasníkem mírného nočního provozu, přes den znuděně spát, ve tmě svírat volant a být na vrcholu orientačních sil. Tam, kde pan Fischer rozdává po hrstech svůj surově temný metal, kde nezáleží na rychlosti, ani počtu melodií, tak přesně tam má stát ten, kdo si hoví v maximálně zpracované stínohře přetavené v mocnou hru epiky tmy a tvrdé hudby. Tak tedy vítej, milý poutníče!
Stejně jako u posledních comebackových Celtic Frost (Monotheist), tak u debutu TRIPTYKON (Eparistera Daimones) brní v uších mimořádná dávka nejkvalitnější možné tmy v záplavě siláckých lejn podobajících se babiččiným bačkůrkám pod postelí. Ač mysl ví a chápe, že lépe to už těžko půjde, přesto zůstávají pochyby na duši. Jako by vše už bylo za hranou, byť se jedná o samotné mistrovství temně metalového extrému. Kazí to dojem jakési překombinovanosti, něčeho, co jde sice od srdce a přesto to není na prodej. V té chvíli by ale být mělo... Nad Fischera v daném ranku temnotářství zřejmě není, on je zčernalou duší, prokletým vojákem pod zamračenou oblohou, jemuž proudí v žilách zlo a mystika. Ať už je podepsán pod čímkoli, jeho orchestr je složen z kostlivců a brání se jakémukoliv příchodu světla do místnosti. Vrchní trubač troubí, až se mu hlava protáčí, skeletonní bubeník je obalem v prachu z blán jeho nástroje a Fischer sám jako hlasatel se jen chechtá nad svou mocí obejmout tmu a pouštět ji ještě vřelou do davu. Je to uvěřitelné, je to na dotek, je to něco, co vámi prostupuje. Hluboký otisk to ovšem nezanechá. Jak se to může stát?
"Melana Chasmata" je solidní jistotou. Slyšíme Fischera, jak exceluje svou ponurostí a rozmetává nejbližší okolí. Není to o doomu, gotickém chrámování, post-thrashingu ani zvráceném heavy metalu. Je to o pocitu, o blízkém setkání s maximální tmou. O tom, co všechno s sebou může nést. O chmurách a beznaději v intenzivně podané péči o každý tón. Ty jsou všechny vyzdobeny nebývalým úsilím od lidí, kteří prostě musí žít při zhasnutých lampičkách svých podkrovních garsonek a zírat noc co noc na měsíc. Někdo je vtažen, někomu to přijde moc. Ona totiž není moc jako moc a když je jí moc, potkává se z druhé strany s málem. "Melana Chasmata" drží pohromadě, ale někdy budí dojem, že čeho je moc, toho je příliš a ten intenzivní dojem, kterého je tady tolik potřeba, se vytrácí. Až příliš je patrné, jak jsou některé motivy alba dotažené do samotného konce, kdy už nic víc než tma ani neexistuje, a pak vylezou na povrch místa, kde se jako by nic moc neděje, i když si to situace žádá. Hlava je najednou jinde, o tmu se nelze opřít a vládne poněkud nejistá prázdnota. Suma sumárum, TRIPTYKON jsou natlakovaní, maximálně soustředění a zahledění do svého řemesla, které se ve finále spíš ukazuje profesionálně uspořádaným pracovním kroužkem, než aby šlo o vnitřní podstatu.
Přemýšlím o tom tak často, že už to dál nemá cenu. Tohle album si pustím ještě častokrát, protože mě zkrátka baví být v jeho přítomnosti. Nikdy mi ale nedá všechno, co bych chtěl. Pro někoho je to zřejmě album roku, pro někoho spíš poctivě odkroucená šichta s ničím neodolatelným navíc. Ale co... svět se bude točit dál, kafe má být přísně černý a pocit z něj má psát. Tak ať píše.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Ruadek / 12.6.14 8:46odpovědět
Až teprve tato deska mě přesvědčila, že Tryptikon mám brát vážně. Ač jsem se snažil, tak mi Eparistera Daimones úplně nesedla, tohle mi sedlo od první chvíle. S překombinovaností problém nemám, takhle to necítím. Ta deska je až neskutečně jednoduchá, postavená na jednoduchých rifech, které mají skvělé načasování. Nebudu rozpitvávat co bylo již jasně řečeno, deska je precizně vypilovaná, dílo temnější než temné. I já se v jeho přítomnosti cítím dobře. Zda to bude ve finále jedna z mých desek roku se ještě uvidí, adeptem je dozajista. 9O%
Dagon / 12.6.14 14:55odpovědět
Zhrnul si to dokonale, nezostáva mi nič iné ako súhlasiť....
Label:Century Media Records
Vydáno:Duben 2014
Žánr:darker than dark metal
Thomas Gabriel Fischer - zpěv, kytara, programování
Norman Lonhard - bicí
Vanja Šlajh - baskytara
V. Santura - kytara, zpěv
+ hosté
Michael Zech - kytara
Simone Vollenweider - zpěv
A. Acanthus Gristle - zpěv
1. Tree of Suffocating Souls
2. Boleskine House
3. Altar of Deceit
4. Breathing
5. Aurorae
6. Demon Pact
7. In the Sleep of Death
8. Black Snow
9. Waiting
Greg Dulli
Random Desire
Sons Of Alpha Centauri
Continuum
Altarage
Succumb
Rage
Carved in Stone
Me And That Man
Songs Of Love And Death
Batushka
Litourgiya
The Strokes
Angels
Kalle
Saffron Hills
Mandoria
Inspirations And Dreams I
Ancient Rites
Laguz
King Diamond
Abigail
Francouzská metalová kapela The Old Dead Tree podle všeho ještě stále není dead a aktuálně o sobě dává vědět novým songem Terrified, ke kterému vznikl...
5.6.2023Konečná pořadí v jednotlivých kategoriích ceny hudebních nadšenců Břitva jsou od včerejška známá, jejich přehled najdete ZDE.
4.6.2023A Tribute to Legends (Pocta legendám) je zbrusu nový song známých tuzemských hudebníků a je věnovaný padlým kamarádům české scény. K poslechu ZDE.
2.6.2023Projekt Abbé, za kterým stojí Jan Hamerský, právě vydává novou desku Hraj si a shoř! Ta bude k dispozici digitálně (bandcamp) a na kazetě, bližší info...
2.6.2023... proběhne tuto neděli 4. června v pořadu Hard & Heavy na rádiu Beat, a to pod taktovkou Petra Korála. Detaily jsou k dispozici ZDE.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.