Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Poslech alba III. The Path možná nepředstavuje převrat v žánru, ale co určitě pocítíte, je příval emocí a chuť poslouchat dál. Běloruská pětice hraje svěží fúzi žánrů na pomezí post a black metalu s příchutí hardcoru. Něco na způsob neméně svižných a potemnělých skoro-krajanů Reka. Společným jmenovatelem kompozic je dravost, pak také vkus a rozhodně výše zmíněná emocionalita (jakožto mandatorní součást hardcorového étosu).

Myšlenkový rámec skrytý za notami vypráví příběh muže, který při sledování každodenních katastrof obětuje vše, aby nakonec nalezl klid. To směřuje k neodmyslitelné existenční otázce, jestli to bylo všechno zbytečné? Hledání odpovědi je na posluchači, bude-li k podobným úvahám během poslechu čas. Epickou cestu totiž otevírá jednička Sacrifice a ta hned první vteřinu rozčísne zuřivým blastbeatem. Vzápětí následuje hrdelní screamo, kytary hrají temnou notu a kdo umí ve všem tom rachotu najít harmonii, může být spokojen.

Byť se kapela charakterizuje jako experimentální, což občas signalizuje krycí manévr ve snaze pokrýt případné skladatelské a instrumentální mezery, hudba nejeví žádné prvky pochybného experimentu, naopak působí velmi koncentrovaně a dobře usazená ve svém žánru. Ve skutečnosti jde spíše o kompilaci mnoha vlivů, zručně uhnětených do kompaktního celku o souhrnném hodnocení "tvrdá hudba" ať už takové zařazení znamená cokoli.

Produkčně je tu všechno v pořádku. Skladby jsou napěchované dobře zužitkovaným tvůrčím potenciálem a zvukem klasického nástrojového obsazení bez zbytečných vrstev ozdobného pozadí. Střídání tlaku a lehkosti je skutečně povedené napříč skladbami i albem. Z klidné minimalistické mezihry páté Indifference téměř vystupuje esence starých dobrých Fall of Efrafa, zatímco euforická pasáž předchozí pecky Confidence vás nakrájí na plátky. Dotýkáme se tu téměř avantgardního blacku a upozorňuji, že v nabídce je mnohem víc. Vokál jde zlatou střední cestou srozumitelnosti a agrese v jednom. Plný zvuk kytar v duchu metody wall-of-sound příjemně pulzuje v dobře uspořádaném mixu.

Každý hudební směr obsahuje přesně bambilión sobě rovných desek a na první dobrou tady nenarazíte na zlatou žílu, kterou by už dříve netěžil někdo jiný a podobným způsobem. Jak rychle se dojem z nahrávky utřese, je čistě individuální věc a záleží při tom na něčem tak těkavém, jako je aktuální nálada. Bez dalších chytristik prohlašuji toto dílo za výbornou žánrovou desku s potenciálem nabít posluchače životní energií. A víc bych nežádal.