Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zatímco Daemonium se mi moc nepozdává, druhý dárek ukrajinského labelu Bloodred Distribution podivného názvu Chapter V:F10 je už z jiného soudku. Žánrově jsou z téhož tábora, tedy atmosférické odnože black metalu, ovšem v případě Chapter V:F10 můžeme hovořit o jiné třídě, o jiném zážitku. Tolik na úvod. Chapter V:F10 je tedy duo z Kyjeva a „Syndrome“ je jejich absolutní debut. Ovšem myšleno v rámci své kapely. Oba zúčastněni mají za sebou nějaké nahrávky jednou s větším, jindy menším dopadem na scénu. Pokaždé myšleno v domácím podzemí. Kluci mají své role rozděleny s tím, že většina práce stojí na Astarothu a Howler se stará jen o zpěvy.

O zajímavosti a neotřelosti tohoto projektu hovoří už sám název kapely a jeho spojení s názvem debutu. Při samotném poslechu vás určitě budou napadat spojitosti s klasickými tématy black metalu, tedy těmi, kde se to jen hemží odporem vůči náboženství, křesťanství, nenávistí atd. Rozvádět duševní poruchy a závislosti se ovšem nejeví až tak mimo, když se ponoříte hlouběji, cítíte sami, že se vyšinutost, rozervanost a ztracenost mimo realitu může v rychlokvapíkovém, avšak notně melodickém black metalu krásně vyjímat.

„Syndrome“ je svým způsobem výjimečná deska, která pojí návykovou melancholickou melodiku jako z dílny takových Khors, agresivní jízdu, absorbující do sebe i thrash-deathové rifovačky pojmuté jednotně v zastřeném kabátě. Celek spojuje rovněž variabilní hlas, který se pohybuje od hlubšího growlu přes skřehotání až po hysterické ječení lesního hejkala. Bez jakéhokoliv varování se na vás zpustí smršť „Progression“, která i když se může zdát, že zvolní, jsou to jen kytary, které hrají pomalejší melodii. Bicí neustále hrnou před sebou vše ostatní jako hurikán. Všemu pak vládnou úchvatná sóla, která ovšem radikálnějším fans tohoto ranku mohou lézt krkem. Na druhou stranu už jen pro přítomnost tolika melodií a chytlavého charakteru tyto posluchače vyřadí ze seznamu fanoušků Chapter V:F10. „Syndrome“ uteče jako voda, a to nejen díky půlhodinové stopáži. Šestero songů se přes vás přežene, ale díky vypracovanosti stavby všech skladeb nebude zřejmě jednoduché se ihned zorientovat a tak bude nejlepší se k desce vracet.

Nerad bych vzbudil zdání, že je „Syndrome“ nepřístupná, složitá deska. Naopak, je to víceméně jednoduchá třešinka. Ovšem jen pro pozorné. Zvukové nabízí jakžtakž dobrou práci, opět ale podzemního charakteru. Labužník si nesmlsne, ale nevadí, třeba příště. Hlavní je výsledná atmosféra a ta je dokonale autentická. Provedení digipaku je ovšem výstavní a snese všechna měřítka. Nechybí zde jak informace, tak texty i grafická hravost. S ohledem na debut výborná práce. Vše ostatní zodpoví budoucnost, bude-li nějaká.