Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Torche - Restarter

TorcheRestarter

Jirka D.9.3.2015
Zdroj: flac (44.1 kHz, 16 bit) // mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // mp3 přehrávátko / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Neposlouchatelné torzo kdysi možná hudební nahrávky. Chtít za něco takového peníze je podvod na hudebních fanoušcích.

Znáte skladbu „Stones from the Sky“ od Neurosis? Jde o poslední věc na výborném albu „A Sun That Never Sets“, v jejímž závěru je použita odstupňovaná studiová destrukce zvuku, asi za účelem zdůraznění názvu skladby a navození atmosféry těch kamenů padajících z oblohy. Poslouchat se to nedá, ale díky přísně vymezenému použití a zajímavému provedení lze mluvit o čemsi jako uměleckém záměru. Nová deska miamských amígos Torche takhle hraje od první do poslední skladby, i když i slovo „hraje“ je v kontextu posluchačského zážitku příliš nadnesený výraz.

                                     

Album „Restarter“ prošlo rukama Jonathana Nuñeze ze samotných Torche (nahrávání), Kurta Balloua z Converge (mix) a Alana Douchese (mastering), přičemž pro výsledek jejich společné práce lze jen těžko najít slova obhajoby. Torche měli vždycky zvuk na hovno, vždycky se řídili heslem „hlasitě rovná se lépe“, aniž by k tomu měli důvod. Jejich muzika byla dobrá (ostatně +/- je dobrá i nadále) a její plastická operace brickwall limiterem mi vždy přišla absolutně zbytečná. Jenže doba má své trendy, svá pozlátka a jen málokdo je schopen si uvědomit, že podstata leží jinde.

 

„Restarter“ představuje oproti předchozímu albu „Harmonicraft“ lehký posun a mám-li být upřímný, jde podle mého o posun směrem ke zvuku stájových kolegů Red Fang. Ke zvuku více zatěžkanému, hutnějšímu, ze kterého více či méně vymizela vzletnost a lehkost, s jakou Torche hráli dříve. Především v úvodu desky se skladby valí pomalu až těžkopádně, občas se ztrácejí v kytarovém oparu (závěr „Annihilation Affair“) a hlavně na mě působí jako první skici, které měly být ještě rozpracovány, ale zapomnělo se na to. Po pravdě mě tenhle pocit pronásleduje na mnoha místech desky.

 

 

Změna přichází až ze čtvrtou „Loose Men“ - tohle jsou Torche a jejich styl, Torche uvolnění a uvolňující, Torche pálící krátkometrážní skladby (klidně do dvou minut) jakoby se nechumelilo. Ve stejném duchu deska pokračuje až po „Blasted“, po níž se opětovně zpomaluje, hrací čas prodlužuje a dojmy ředí nezajímavým balastem vrcholícím nijak nenápaditou nudou „Believe It“ a „Barrier Hammer“. Konkrétně předposlední skladba je navíc zvukově takový průser, že jen stěží budete hledat konkurenci. Závěrečný titulní opus (Torche snad nikdy nenahráli delší věc) stojí na jednoduchém kytarovém riffu, jeho neustálém opakování, ale funguje bezvadně a skladba jako celek patří ke světlejším místům nahrávky.

 

Těch ale není mnoho a zcela upřímně přiznávám, že „Restarter“ je pro mě zatím největším zklamáním tohoto roku. Torche se skladatelsky moc nevytáhli, důvod k posunu směr heavy sound nevidím a podobnost s Red Fang je pak jen ke škodě. No a samozřejmě zvuk, to je bída a podvod.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky