Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Chris Cornell - Songbook

Chris CornellSongbook

David20.12.2011
Zdroj: CD
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Raveland X 2508
VERDIKT: Chris Cornell je konečně sám sebou. Spokojený, vyrovnaný... nepotřebuje nikomu nic dokazovat, hrát si na někoho, kým nikdy nebyl, není a nebude. Po letech mám konečně pocit, že ho hudba skutečně baví a vkládá do ní celé své srdce... Díky Chrisi!

Chrise Cornella osobně považuji za jednoho z nejlepších zpěváků rockové historie, jeho nenapodobitelný vokál trhal a stále trhá blány ušních bubínků a stejně tak bez sebemenší falše nebo vlezlosti zvládá vládnout lehkým nevyhroceným songům či pasážím žádající důrazný, přesto ne vypjatý, drásavý projev. Nemá cenu si však nalhávat žádné bludy o jeho úžasné, oslňující a dech beroucí sólové kariéře. Jeho tři radová alba, pohybující se na pomezí nevýrazného pop grunge a v případě posledního, kontroverzního Scream, postaveného za vydatné pomoci jistého Timbalanda na základech moderně znějící R&B sterility, odmítající poslední zbytky rockové rozervanosti, nikdy nedosáhla na mety stanovené za léta Chrisova působení v Soundgarden nebo Audioslave. Ani zástupy všemožných hostů, studiových hráčů, spoluautorů věhlasných, či méně známých jmen, nikdy nedokázaly zažehnout onu těžko uchopitelnou chemii mezi rovnocennými osobnostmi, členy kapely, živoucího organismu, která zapříčinila zrození tolika úchvatných písní a nahrávek. 

 

Chris Cornell


Konec prvního desetiletí nového milénia se však nesl ve znamení velkých změn nebo lépe řečeno návratů. Možná procitnutí z vlažného přijetí experimentů v podobě koketování s hudbou, jejíž strávení znamenalo pro většinu dosavadních věrných fans už přespříliš, nebo jen prostý stesk po čase stráveném s lidmi ovládanými podobnými touhami, zápalem... těžko říct, každopádně knights of the soundtable jsou zpět a s nimi i Chris Cornell. Bez davu přicmrdálků za zády, zato s čerstvou dávkou energie, kytarou a dlouhými vlasy jako za časů prvního z rodu křováků na postu prezidenta USA. Jeho aktuální deska nepřináší žádná kontroverzní žánrová odbočení, neodhaluje nové dimenze, dokonce s výjimkou jednoho songu ani dříve neslyšenou tvorbu, i když... v určitém slova smyslu přeci jen ano. 
Chris se totiž rozhodl projít napříč svou hudební kariérou pouze za doprovodu šesti strun postrádajících jakýkoliv doping v podobě elektrických čárů a vetknout tak (nejenom) svým písním nádech intimity a táborákového souznění, jenž by v původním pojetí mnohdy vyzníval i rušivým dojmem. Ze skladeb Temple Of The Dog, Soundgarden, Audioslave, ale i věcí z období sólové dráhy, vytvořil svůj vlastní "zpěvník", kolekci nahrávanou během akustického komorně pojatého turné. Kolekci, jejíž síla spočívá v odzbrojující jednoduchosti, upřímnosti a uvěřitelnosti, o jaké si všechny dřívější Cornellovy sólovky mohly nechat jen zdát. Minimalismus si zde podává ruku s jemností, ale i rozervaností zároveň. Účinky i jinak nevýrazných, poněkud tuctových záležitostí narůstají vlivem skvělého, uvolněného Cornella geometrickou řadou. Možná trochu překvapivě nejemotivněji vyznívá tvorba Audioslave, zejména Wide Awake je skutečnou perlou, ovšem ani zbytek ze šestnácti písní nikterak neztrácí. Dokonce i zepellinovská Thank You nebo Lennonova nesmrtelná Imagine nenásilně zpestřují repertoár a jen umocňují vynikající zážitek. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky