Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
CMPT - Na Utrini

CMPTNa Utrini

Sorgh28.1.2025
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: CMPT přinášejí nenáročný black metal s prvky vesnického folklóru. Album není záludné, nechá se drbat za ušima, a tak si můžete plně a snadno vychutnat atmosféru pro nás trošku exotičtější krajiny.

Dnes se ještě nostalgicky ohlédneme na skon minulého roku, na který si mnohé kapely, svátky nesvátky, naplánovaly vydání svých benjamínků. Patří mezi ně mimo jiné i srbská blackmetalová horda Cmpt (Smrt), která svým novým albem Na Utrini obrátila moji pozornost k poněkud zanedbávanému Balkánu. Díky němu jsem si prošel trošku jinými pocity než jindy a připomenul si jedinečnost některých tamních kapel.

 

Jde li o CMPT, bavíme se o kapele mladé a velkým byznysem nezkažené, založené teprve roku 2020. Kdyby chtěli machrovat, tak můžou mávat v ruce teď už druhou řadovkou a z kapsy by jim koukalo ještě minialbum. Jde o patrioty, což je vidět už při pohledu na obal, který komunikuje v srbštině. Stejným jazykem mluví i hudební náplň, což vítám a albu díky tomu nejde upřít ten správný lokální punc. Nu ale smrt je smrt, ať už se píše v jakémkoliv jazyce a její zubatá přítomnost ovlivňuje atmosféru tvorby své jmenovkyně.


Na Utrini je ryzí blackmetalové album, které má blízko k domácímu folklóru, ke zkazkám starých dědů a k tajemstvím země. Od začátku kolem sebe šíří dojem, že se nejedná o západní blekárnu, ale že ten chlad kousající do palců u nohou vane z východu. Je to ale příjemný chlad, ten z podzimních lesů, proti kterému stačí teplá kamizolka a filcáky na nohy. Praskot ohně a flétna, to jsou atributy vítající nás v jedné ze skladeb a které jakoby vyjadřovaly obecnou ochotu celého alba přivítat návštěvníka a ukázat mu krásu revíru. Mně ten lokální odér voní a nic mi nevadí, že nedosahuje proslulosti podobných kapel z regionu. Vlastně se do alba dostávám poměrně snadno, nenastražilo žádné pasti ani vylomeniny narcistních muzikantů. CMPT provozují svůj black metal s řádnou vrstvou melodického povlečení obalujícího sychravé skladby do pestrých, lidových vzorů.

 

Titulní skladba otevírající album mě okamžitě vtáhla do dění tím, jak kombinuje jednoduchý a návykový motiv s epickým pozadím končícím jako když utne. Kytarová řežba v přímočaré jednoduchosti servíruje naturální skvosty, které jsou každou chvíli ovinuty nenásilnou atmosférou, která celému snažení dává punc konkrétního místa, o kterém hudba mluví.  K tomu se přidávají pro nás ne úplně běžné zvuky, jako jsou píšťaly, kravské zvonce apod. Zmínit musím i docela výraznou roli kláves, na jejichž zvuk nejsem úplně zvyklý. Jasně, tradiční imitace sborů a podobné pseudozpěvy málokoho překvapí, ale někde jsou slyšet docela zajímavě znějící pasáže, které mi dokonce v jednom momentu připomněly začátek Krakonošových pohádek.Co se týče rytmiky, tak ta se příliš neprosazuje a zůstává poctivým a skromným dříčem v pozadí. Naopak vokalista je navztekaný havran, který si do zobáku nevidí a kráká o stopéro. Tedy standard ctící žánr a bolavý krk.

 


I když Na Utrini nepřineslo nic komplikovaného ani objevného, přesto mě svým svěžím, rosou nacucaným blackem dokázalo oslovit. Povědomé zvuky lesa a dědiny, vůně vlhké orby. To jsou věci, které se pomalu vytrácí, stejně jako úhory zaflákané rozmazlenými bungalovy. Je v tom slyšet něco, co postupně mizí a co se snad na tom balkánském venkově stále dá najít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky