Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Code - Augur Nox

CodeAugur Nox

Victimer15.12.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps) promo
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Nekoná se propad hlubinami, nepřichází ani nový rozlet nad neotřelostí black metalu. Pohybujeme se v relacích standardu, ovšem velmi solidní úrovně.

Věštba budoucnosti dotýká se noci. Slovy možné interpretace názvu novinky CODE bych stočil své první myšlenky směrem k odchodu dvou zásadních členů kapely - Vicotnika a Kvohsta. Ač je poslední mohykán v poli bojovníků Aort osoba maximálně zapálená pro věc již přes deset let, bylo přesto hlavní otázkou, jakým způsobem se vypořádá s nově seskládanou družinou okolo sebe a novou výzvou jménem "Augur Nox". Jediný Andras (a to jen velmi okrajově) pamatuje předchozí počin "Resplendent Grotesque", kde si zasóloval v jediné skladbě. Zbytek osádky jsou v posledních letech posbíraní odvážlivci, kterým nepřipadá mimo mísu proložit surovost black metalu progresem, avantgardní árií, či komplexně zvrácenějším pohledem na ortodoxnost černokovu vůbec.

 

Hlavní otazníky bych pak směřoval do řad hrdelních protagonistů, kteří to po kreacích páně Kvohsta jednoduše nemohli mít jen tak v malíčku. Vyvoleným na post vokalisty se stal mistr Wacian a odměnou nám budiž velmi svěží projev, který se sice na jedné straně opírá o svého předchůdce a na té druhé evokuje hlasové vypětí obra z Osla Vortexe, ale celkově do momentálního rozpoložení CODE skvěle zapadá. Wacian nemá problémy s rozsahem ani s proměnami svého projevu a pokud se zdá, že mu chybí osobitost, na mnoha místech ukazuje, že mu není cizí vypnout se k výkonu, kdy jde z jeho čistého projevu skutečný respekt.

 

CODE na "Augur Nox" sice v určitých pasážích působí trochu kostrbatě a nesehraně, kde by se slušelo některé momenty více rozvinout, ale na to zdá se ještě neuzrál čas. Tahle kapela byla vždy dobře promazaným strojem a myslím, že Aortovi a spol. dalo hodně práce se sehrát alespoň do této podoby. Tento stroj je zpět v kondici a schopný obrábět. A pokud se zdá, že se místy zadrhne a je třeba volat údržbu, po chvíli se vrátí do polohy tradičního osazování. Jde o to si zvyknout, jde o to, že se stroj na pár let zastavil a potřebuje se znovu nastartovat. Kapele se na novince podařilo zahnat obavy a nechat z nich jen doznívající opar na obzorem. Není nutné zde hledat přešlapy a nekvalitu, novinka je dobře poslouchatelná záležitost s pár neotřelostmi navrch. Ty neoslní ani nedojmou, ale pořád jsou tu pro nás aby zaujaly. Nakonec mám z "Augur Nox" pocit trvalé vyváženosti. Desky, která neohromí, ale dá nám co potřebujeme. Melodické a technické finesy neexcelují, ale vnímáme je citilvě a víme o jejich hloubce, o vokálu již byla řeč a když je třeba zčernat do podoby uhlu, pořád tady ta možnost je.

 

Jsem v klidu. Počáteční pochyby vyvolávající dojem nepřístupnosti byly poměrně záhy rozmetány. Album se totiž poslouchá docela samo. Žil jsem dojmem, že se budu muset trefovat do cizích teritorií a brát je za ty, na které jsem byl navyklý, ale nebylo toho zapotřebí. Nač se přemáhat? CODE si zachovali svou tvář a byť novinkou nepřekonávají své starší rodilé příslušníky, umí být nadále poutavými. Mé hodnocení se sice v mé hlavě pohybuje v trošku širších mantinelech, je ale možné, že s odstupem času ještě trošku poroste.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky