Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Některé kapely rostou jak houby po dešti. V black metalu to není jinak. Každou chvíli se objeví někdo nový. Jak dlouho se na scéně a v aktivitě udrží je věc druhá. Příkladem může být Sektemtum z Francie, kteří se letos představili debutovou prací Aut Caesar, Aut Nihil. 

Kapela vznikla roku 2009 a od té doby dávala dohromady materiál, který nám letos představují. Čtveřice hudebníků je věrna černému kovu a nemíchají do něj žádné příkrasy, žádné koření, nic. Jen hrubý výraz a čisté temno. Ani klávesy tu nemají své místo a vlastně ani opodstatnění. Drobných nepatrných efektů se sice využívá, ale je jich opravdu poskrovnu. Celkový zvuk mi v prvních chvílích drobně připomněl Loits a jejich desku Must Album. Ale tady se jedná o shodu čistě náhodnou a spíše jen v rámci zvuku bicích nástrojů. Takže jsme se trochu dopracovali k tomu, že je to vlastně ryzí black. To bude zas nějaká ratata raw šílenost, říkáte si. Ne ne, tak to není. Sektemtum dávají do své hudby trochu filozofického ducha a o kompozici skladeb trochu přemýšlí. Žádné zběsilé výjezdy pekelných legií, žádné hrozící ukazováky a malíčky. Samozřejmě by to nebyl black, aby k drobným zběsilostem nedošlo, ale převážně se táhneme ve středním tempu s pěkně poskládanou strukturou. 

Na ploše bezmála padesáti minut se rozprostírá celkem deset stop v uchopitelném black metalovém kabátu. Od samého začátku Sektemtum představují svůj osobitý styl, který později různě variabilně kroutí na příslušné nálady, aby tak mohly útočit na slechy nebohých přihlížejících. Naslouchající dav je zmocněn aurou temnoty a počíná vykonávat úkony rozkázané pánem s holou prdelí a kozlí hlavou. Je nutné hrozit, je nutné se plížit pomalu a těkavě sledovat okolní dění. Hudba vás na tyto činnosti dokonale připraví. Čistokrevný black metal francouzské ražby. Svěží porce dlouho neslyšeného, avšak nikterak převratného dějství. Nutné zlo a špína, nic pro ty, kteří hledají netradiční roubování daného stylu. Příjemný servis pro otrlé posluchače, kteří dlouho prahli po něčem trochu nepřemýšlivém a nutně nesoustředěném. Ne, kulisa to zrovna není. Dar drobných detailů byl ve skladbách ukryt a jen náruživý hledač jej smí odkrýt. Příliš velké cennosti však tento poklad nenabývá a tak kolem něj mnohý jedinec projde bez povšimnutí a takřka bez újmy.

Podtrženo sečteno, black jak prase. Francie v sobě ukrývá mnohé výborné spolky tohoto střihu, a pokud to Sektemtum nezabalí, budou brzy patřit mezi ně. Tak zatněte zuby, svrašťte čelo a vydejte se poslechu Aut Caesar, Aut Nihil. Stojí to za to.