Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jednou z vyhlížených akvizicí letošního předjara jsou bezpochyby angličtí vypltétači progresivních raket, které odpalují jeden míček za druhým směr kurt plný hravé disharmonie a introvertně nemocné atmosféry. Code, jméno poukazující na prověřenou krásu na metalovém poli, kapela, která hned několikrát potvrdila svůj vysoký status. Minulost je ovšem pouhou minulostí a vzhlížet by se mělo do míst, odkud lze očekávat nové nápady, pohnutky. či nenaplněné ambice. A zdá se, že to byly právě ambice, co popohnalo tuhle kapelu vpřed, protože uspokojení s pohybem v temně kovovém hrabství se ukázalo jako vyčerpané. Code se rozhodli opustit své metalové kořeny, léty prověřený a vycentrovaný rukopis, v němž se svébytně kumuloval progresivní cit a péče o avantgardní nadstavbu. Čin pro někoho šokující, pro druhého zase zaručující možnou exkluzivitu, ale třeba také jistou míru škodolibosti.

Code stáli na rozcestí a zatím je zřejmé, že vykročili odvážným směrem. Stejnou odvahou ovšem své nové album nedoprovází. A to je svízel. Hledat kličky v pojmenování hudby, kterou momentálně Code produkují, je očividně oříšek i pro vydavatelskou společnost, protože nazvat "Mut" post-rockem může jenom břídil. Kostrbatý a nevýrazný prog rock s téměř vyrovnaným skóre, která skladba uspí dřív, sedí současné tvorbě o něco lépe. Sami Code si pak evidentně dost berou od Tool, těch nuancí a drobných krádeží je na albu až až. Druhá skladba "Undertone" je pak vyložená loupež, tu snad ani nelze brát vážně.

Nedá se říci, že by kapela umřela na odchod Kvohsta, neboť na postu vokalisty problém není, Wacian je zdatný mluvčí a jeho styl frázování a barva hlasu na svého předchůdce přirozeně navazuje. Skutečný problém je ten tvůrčí, který bohužel naznačuje a pak také potvrzuje nejistotu a pouhé parazitování v místech, kde se kapela ocitá tak trochu obutá/neobutá, ustrojená/neustrojená a učesaná/neučesaná. Se svými emocemi pracuje na poli rockového minimalismu, který se krčí kdesi v rohu a jen žvatlá do tmy nesrozumitelné vzkazy. Jako dítě, jehož slova ještě nedávají smysl, nebo jako opilec, jehož slova už nedávají smysl.

Ano, i na "Mut" lze vystopovat pár světlých momentů, ale je jich příliš málo a navíc se i ony pořád někam schovávají a netváří se zrovna přesvědčivě. Code dnes působí jako kapela, která jako by jen napůl ztlumila své nástroje a nechala je napospas. Vedle toho jako by ovšem také pokrátila i svou vrozenou nápaditost a hravost a jsme tak svědky jakéhosi vrávorání a nakukování jinam, kde takovým kapelám jako jsou Code není dvakrát dobře. Dveře jsou přivřené a na jejich otevření není síla. Desce viditelně chybí ústřední motiv, i když se snaží pohybovat tiše a pokorně vědoma si své vnitřní síly, ve skutečnosti jen tápe a svou cílenou tichost obrací sama proti sobě. Výrazová pestrost tak bere za své a je jen marnou snahou o nové prostorové vnímání, které se však téměř nehne z místa.

Takže abychom to nějak uzavřeli, musíme se bavit o velkém zklamání. Kapele ještě zabere dost času, aby si uvědomila, že na podobné kousky ještě nemá a pokud je bude chtít opakovat, měla by sakra přidat. Hlavně ve své osobitosti, se kterou si na "Mut" ošklivě zahrává. Odcházím tedy zklamán, dostal jsem příliš málo na to, abych mohl být spokojen. Příliš málo. O nějakém prozření a zavedení nových pořádků nemůže být řeč, bohužel se ocitáme dole ve spodních patrech. A výtah jak na potvoru nejede... nezbývá, než šlapat.