|
|
||||||||||
Jednou z vyhlížených akvizicí letošního předjara jsou bezpochyby angličtí vypltétači progresivních raket, které odpalují jeden míček za druhým směr kurt plný hravé disharmonie a introvertně nemocné atmosféry. Code, jméno poukazující na prověřenou krásu na metalovém poli, kapela, která hned několikrát potvrdila svůj vysoký status. Minulost je ovšem pouhou minulostí a vzhlížet by se mělo do míst, odkud lze očekávat nové nápady, pohnutky. či nenaplněné ambice. A zdá se, že to byly právě ambice, co popohnalo tuhle kapelu vpřed, protože uspokojení s pohybem v temně kovovém hrabství se ukázalo jako vyčerpané. Code se rozhodli opustit své metalové kořeny, léty prověřený a vycentrovaný rukopis, v němž se svébytně kumuloval progresivní cit a péče o avantgardní nadstavbu. Čin pro někoho šokující, pro druhého zase zaručující možnou exkluzivitu, ale třeba také jistou míru škodolibosti.
Code stáli na rozcestí a zatím je zřejmé, že vykročili odvážným směrem. Stejnou odvahou ovšem své nové album nedoprovází. A to je svízel. Hledat kličky v pojmenování hudby, kterou momentálně Code produkují, je očividně oříšek i pro vydavatelskou společnost, protože nazvat "Mut" post-rockem může jenom břídil. Kostrbatý a nevýrazný prog rock s téměř vyrovnaným skóre, která skladba uspí dřív, sedí současné tvorbě o něco lépe. Sami Code si pak evidentně dost berou od Tool, těch nuancí a drobných krádeží je na albu až až. Druhá skladba "Undertone" je pak vyložená loupež, tu snad ani nelze brát vážně.
Nedá se říci, že by kapela umřela na odchod Kvohsta, neboť na postu vokalisty problém není, Wacian je zdatný mluvčí a jeho styl frázování a barva hlasu na svého předchůdce přirozeně navazuje. Skutečný problém je ten tvůrčí, který bohužel naznačuje a pak také potvrzuje nejistotu a pouhé parazitování v místech, kde se kapela ocitá tak trochu obutá/neobutá, ustrojená/neustrojená a učesaná/neučesaná. Se svými emocemi pracuje na poli rockového minimalismu, který se krčí kdesi v rohu a jen žvatlá do tmy nesrozumitelné vzkazy. Jako dítě, jehož slova ještě nedávají smysl, nebo jako opilec, jehož slova už nedávají smysl.
Ano, i na "Mut" lze vystopovat pár světlých momentů, ale je jich příliš málo a navíc se i ony pořád někam schovávají a netváří se zrovna přesvědčivě. Code dnes působí jako kapela, která jako by jen napůl ztlumila své nástroje a nechala je napospas. Vedle toho jako by ovšem také pokrátila i svou vrozenou nápaditost a hravost a jsme tak svědky jakéhosi vrávorání a nakukování jinam, kde takovým kapelám jako jsou Code není dvakrát dobře. Dveře jsou přivřené a na jejich otevření není síla. Desce viditelně chybí ústřední motiv, i když se snaží pohybovat tiše a pokorně vědoma si své vnitřní síly, ve skutečnosti jen tápe a svou cílenou tichost obrací sama proti sobě. Výrazová pestrost tak bere za své a je jen marnou snahou o nové prostorové vnímání, které se však téměř nehne z místa.
Takže abychom to nějak uzavřeli, musíme se bavit o velkém zklamání. Kapele ještě zabere dost času, aby si uvědomila, že na podobné kousky ještě nemá a pokud je bude chtít opakovat, měla by sakra přidat. Hlavně ve své osobitosti, se kterou si na "Mut" ošklivě zahrává. Odcházím tedy zklamán, dostal jsem příliš málo na to, abych mohl být spokojen. Příliš málo. O nějakém prozření a zavedení nových pořádků nemůže být řeč, bohužel se ocitáme dole ve spodních patrech. A výtah jak na potvoru nejede... nezbývá, než šlapat.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Deliverance / 28.3.15 10:09odpovědět
Achjo, téhle desky je mi tak hrozně líto. Někdo v ní slyší obrovskou porci novátorství a geniality, někdo to naopak vůbec nemůže pobrat a slyší v tom jen nějaké pokřivené tóny, nic. Tahle deska vyžaduje ne jenom pozorný poslech, ale také pozorný přístup. Chce to tam najít ty rozdíly a kompromisy, které se kapela rozhodla udělat. Prakticky na celé desce se nedá najít např. skoro ani jeden kytarový riff, celé album je zaranžováno a stojí na svébytně zahraných vybrnkávačkách, které zní zároveň disharmonicky a zároveň tak jemně... Je to jemně zahraný hnus, hnusně zahraná něha. Naprosto originální a jedinečné album, které v sobě ukrývá tolik k objevení... Vážně je mi ho, chudáka, líto. Chtěli změnit svět a byli zatraceni...
Label:Agonia Records
Vydáno:Únor 2015
Žánr:(prog) rock
Aort - kytara
Andras - kytara
Wacian - zpěv
Lordt - bicí
Syhr - baskytara
1. On Blinding Larks
2. Undertone
3. Dialogue
4. Affliction
5. Contours
6. Inland Sea
7. Cocoon
8. Numb, an Author
9. The Bloom in the Blast
Code
Lost Signal (EP)
Code
Augur Nox
Synthetically Revived
Synthetically Revived
Sinister
The Carnage Ending
Nothing
Dance on the Blacktop
Beránci a vlci
Beránci a vlci
Souldrainer
Heaven´s Gate
Jinjer
Macro
NYOS
Now.
Blood In Our Wells
Echoes of Desolation
Devin Townsend Project
Epicloud
Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
31.1.2025Finští melancholici Hanging Garden vydají pod Agonia Records 14. března nové EP The Unending. Z něj nyní coby ochutnávku pouští do světa singl se skla...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.