Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když jsem byl letos poprvé prstem na mapě v Nizozemsku, hodně mě potěšila skromně rocková sestava The Mad Trist pohybující se na hraně mezi zvířaty a akrobaty. Pak už to bylo jednoduché. Stačila jedna odezva jednoho posluchače na jednom FB profilu naší echoplanetky a doporučení což takhle dát si COLOSSA. Abychom si rozuměli, obě kapely jsou z jedné země a jejich fanoušci se zřejmě nevylučují. Pak už zvítězila ryzí zvědavost proč to vlastně nezkusit, i když se přitom vydat do neznáma. Ale co, do neznáma chodím vlastně rád...

COLOSSA je čtyřčlenná formace laborující s typickými rockovými příznaky. Tady se další zaručené šuplíky schované za POSTelí a prvním předčasným STOpořením NERvozitou opravdu nehodí řešit. Tohle je prostě ROCK, bez příkras, energický, přirozený a bez nějakých serepetiček kolem. Zkrátka takový, co nakopne když nálada upadá k bodu mrazu a rozptýlení je v nedohlednu. "New Day Rising" je druhým albem kapely, a obrazně řečeno, znovu v zajetí ptactva. Podivná ornitologická záliba se datuje už od prvních nahrávek, akorát vrabce (nebo co to kruci je) vystřídala mocnější sova, pro kterou je na tentokrát vzrůstem menší ptactvo pouhým doprovodem. Hledáte mouchy? Tak to nemohu sloužit, vidím jen ty ptáky. Čekáte chmury? Ty vyhnala obyčejná radost bez kapek a kaluží.

Když se mrknu zpátky, tak debut "Born To Make A Sound" působí také pozitivním dojmem, ale ta lehkost tam ještě není. Ještě jej něco svazuje. Člověk by si řekl, že pod dohledem sovy by se mohlo zdát, že aktuální deska bude přísněji střeženým materiálem. Ta je ale naopak až nebezpečně hravá a královsky odvázaná. Tohle prostě člověka nabije novým dechem a chutí vykašlat se na spaní a ještě si vyjít večer do města za trochou zábavy. Noc je mladá, času dost. Pravdou je, že hrací doba alba oproti tomu letí strašně. Ale proč by také neletěla, když se to poslouchá úplně samo, bez zbytečných překážek a klacků pod nohama. Když je třeba si zakřičet, tak si zakřičíme, když je třeba povolit a hodit nohu přes nohu, prostě se tak uprostřed kanape stane. Jedenáct skladeb? Ale kdež, jen jedno album. To naše, to jejich, to do pohody. Popisovat nějak sáhodlouze děj desky by bylo nošením dříví do lesa. O tom tohle vůbec není. Tohle je totiž o náladě a kladných vibracích, které dodají víc sil do těla, než kofeinová masáž srdce energetických nápojů zaručených značek a marketů. Zkuste tu pravou jiskru v každém tónu, tu vervu, která z kapely COLOSSA čiší. Že je to pořád stejné? Ale jděte, rýpalové.