Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dlouho jsem váhal, zda se do recenzování společného díla Shores of Null s Convocation pouštět. Dobrých a zajímavých řadových nahrávek se nyní vyrojilo více než dost, proč tedy věnovat čas split albu dvojice kapel z protistran doom metalového spektra? Od dob, kdy kolega Ruadek výtečně popsal své dojmy z vynikající nahrávky Beyond the Shores (On Death and Dying), jsem se na Shores of Null zaměřil. Minulou nahrávku jsem se nakonec rozhodl nerecenzovat, nicméně poslouchám ji stále. A stejně tak se stalo s Latitudes of Sorrow. Jedu ji pořád. Do toho vynikající pohřebáci Convocation… To se musí!

První polovina alba patří italským posmutnělým Shores of Null. Devadesátkový death/doom s prvky černého umění kouzlí malebnou škálu melancholické šalby. Mix hrubosti s něhou kolem posluchače Shores of Null omotávají zcela bez pardonu. Kytarové party občas vytáhnou na světlo odkazy k hrdinům žánru v čele s britskou velmocí, nicméně pánové mají rádi své představy, takže se od opisování a citování distancují a nabízí svébytný sound plný chytlavých melodií s návykovou náladou.

Připadne mi, že se Shores of Null snažili vybrat skladby, které se od ponurého stylu Convocation nebudou moc lišit. Jejich skladby jsou samozřejmě plné typické melodiky a jasného pěveckého profilu, který umně střídá barytonové radovánky s growlem či screamem. Z trojice songů mi je nejbližší The White Wound. Její podmanivost nestojí pouze na silném gotickém podstavci. Její křídla patří blackovému ostnu, který opravdu drásá emoce. The Year Without Summer je nejen díky spolupráci s MN z Convocation zase tím mostem, po kterém pomalu přejdete do nejchmurnějšího pekla plného smrtelného trápení.

Hledáte krásu, něhu, jemný smutek? Utíkejte, seč vám síly stačí. Naopak, pokud milujete hudební umění, které se nebojí šokovat a vystavovat posluchače různým výzvám, Convocation by vám mohli šmakovat. Tím nechci říct, že se jedná o nějakou avantgardu. Složitosti nehledejte. Convocation jsou stylově čistí. Závěrečný song Empty Room vrací nahrávku k lidskosti a smutku. Tklivé momenty jsou vázané vážností a drtivým žalem. Funeral doom, nebo death/doom chcete-li, v jejich podání nabízí pestrou sbírku v rámci pevně daných mantinelů.