Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Corrupter - Gloria in Profundis

CorrupterGloria in Profundis

Garmfrost3.6.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Gloria in Profundis je prosycené pochmurností a chorobnou zlobou. Je syrové a nekompromisní s citem pro dramatickou chvíli...

Psát recenze na proma takových kapel jako jsou francouzští Corrupter, je nesmírnou radostí a živou vodou na unavený recenzentský mlýn. Ačkoliv se jedná o novou kapelu, oba zúčastněné mohou fans brutálního death metalu znát z výborné smečky Morgue. I ta se po letech vrátila, aby své posluchače obšťastnila dvojicí skvělých a dobře přijatých nahrávek. Zpět ke Corrupter. V Corrupter se pánové Max Lobier a Jérôme Blandino obrátili proti času, a oproti brutalitě či relativní moderně v Morgue se ponořili do hlubin klasičtějšího old school death metalu v celé jeho mrtvolné kráse. Milovníci starých pořádků, které kdysi započaly kapely typu Incantation nebo Immolation, mohou zaplesat. Corrupter na své druhé dlouhohrající nahrávce Gloria in Profundis nabízí právě takový death metal. Jsou věrni stylovým hranicím, které obohacují černotou black metalu nebo hnusnou doomovou osudovostí.

 

corrupter

 

Gloria in Profunis zdobí skvěle padnoucí produkce, o kterou se postaral Max Lobier, který své tvorbě rozumí a ví, co potřebuje nejvíc. Mix s masteringem kapela svěřila vyhledávanému Piotru Gruenpeterovi, jehož portfolio zdobí zvuk např. Behemoth, Above Aurora, Blaze of Perdition, Embrional nebo Pestilence. Široký rejstřík je jeho chloubou. Jak však takto zaměřený zvukař může rozumět starému mrtvolnému deathu? Může!

 

Síla Gloria in Profundis nestojí pouze na dobře padnoucím zvuku, byť umí zaujmout. Death metal by měl být špinavý a album Gloria in Profundis zašpiněné je. Zároveň je čitelné a mohutné. Hned od prvního taktu je nekompromisní a těžkotonážní. Je znát, že za ním stojí někdo, kdo jinde dělá ještě krutější hudbu, takže si může dovolit znít uvolněně a přitom být řádně brutální. Devastující dojem uceluje cit pro dramatickou chvíli. Se skladbou se pracuje velice citlivě. Kytary s basou jsou hutné, tvrdé a zároveň barevné a provzdušněné. Hlas hlavního mága Maxe Lobiera je z těch nejhlubších a nejchorobnějších. Jeho záhrobní zvracení doprovází hostující samotný arciďábel Meyhna'ch z Mütiilation. Pamětníci si zajisté vzpomenou na dávné Satanicum Tenebrae, Doctor Libingstone nebo Vagézaryavtre. Předpokládám, že nyní zpozorněl i ten, kdo doposud vnímal na půl plynu.

 

Gloria in Profundis se svou půl hodinovou stopáží rozložených v osmi kompozicích je snadné na vstřebání. Album je příjemně přímočaré. Je harmonické. Je ponuré až běda, je tvrdé, je srozumitelné a plné atraktivních riffů. Kytarově je zajímavě propracované. Není hnané super progresivními a technickými finesami. Hutnou doprovodnou kytaru bravurně obohacuje sólovka spolu s pulsující, ale nevtíravou basou. Bicí se neženou za každou cenu do šílených rychlostí. Umí to, občas nabídne slušný blast, ale Max Lobier má rád rytmickou pestrost a díky čemuž je poslech Gloria in Profundis skvělým zážitkem.

 

Slabinou podobných nahrávek bývá jistá monotónnost, což není případ recenzovaného alba. K tomu abych si album vychutnal, jsem nepotřeboval moc úsilí, z čehož jsem měl trochu obavy. Ale zbytečně. Při poslechu mi je opravdu dobře dál a dál.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky