Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cradle Of Filth - Dusk... And Her Embrace

Cradle Of FilthDusk... And Her Embrace

Bhut31.1.2012
Zdroj: CD (#82876 820052)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Druhá řadovka a hned takový skvost. Zde se ukázala kapela ve své plné kráse a síle. Jedna z nahrávek vepsaných zlatým písmem do zuhelnatělé kroniky blacku.

Zlomový okamžik v tvorbě Britů Cradle Of Filth přichází v srpnu roku 1996, kdy vychází druhé řadové album pojmenované Dusk… And Her Embrace. Přeložit by se název dal jako „soumrak… a její/jeho objetí“. Tak se pohodlně usaďte, mraky se zatahují, soumrak přichází.

 

Rok 1996 je pro kapelu rokem všelijakých změn. Po změnách ansámblu přichází i přechod pod křídla jiného labelu. Po trablích, které jsem nastínil v minulé recenzi, se skupina uchyluje k Music For Nations a pod tímto novým mecenášem Cradle Of Filth vydávají desku, která se zapsala zlatým písmem do historie blacku. Dusk… And Her Embrace, tak zní její jméno, respektive úplný název zní Dusk… And Her Embrace, Litanies Of Damnation, Death And The Darkly Erotic. Díky použitému slovíčku „dusk“, atmosféře hudby a lyrickému obsahu si vysloužila skupina škatulku dusk metal. Tento soumračný kov se pak vyznačoval klávesovým black metalem s temnou až gotickou atmosférou. V textech oslavoval jak jinak než vampýrskou tématiku a tím se dostávám k tomu, že album je vlastně první koncepční zářez v diskografii Cradle Of Filth. Náplní textů byl tedy vampyrismus plus ještě inspirace tvorbou spisovatele jménem Joseph Sheridan Le Fanu. Ten se do historie zapsal jako jeden ze zakladatelů horroru a detektivního žánru. Na opět velmi zdařilém obalu se jako autor podepsala osoba pod pseudonymem Mez. Fotografie z té doby tvořil Chris Bell a Simon Marsden. Dále považuji za nutné zmínit se i o hostech podílejících se na slyšitelném obsahu alba. Tentokrát se jednalo opět o hrdelní hosty. Krom dívčin, které známe již z minulého díla Vempire, tedy zpěvačky se jmény Sarah Jezebel Deva a Danielle Cneajna Cottington, se zde objevuje ještě jeden hlas, který patří muži, jímž není nikdo jiný než Cronos z legendy VenomVenom se toho času plácali v dost neplodném a vcelku nezajímavém období a Cronos svým hlasem obdařil závěrečný song Haunted Shores. V řadách kapely samotné došlo k malé změně - post druhého kytaristy byl konečně obsazen a nyní jej nově zastupuje Gian Pyres. Sestava skupiny na albu Dusk… And Her Embrace vypadá tedy takto: Dani Filth – zpěv, Stuart Anstis – kytara, Gian Pyres – kytara, Robin Graves – basa, Nicholas Barker – bicí a Damien Gregori – klávesy.

 

Hudba oproti debutu už skutečně více staví na klávesách a důrazu na danou atmosféru. Proto ženské zpěvy, proto temné klávesy i uvolněné pasáže. Tu a tam zazní i nějaké intermezzo a jednotlivé skladby jsou tak dokonale provázány. Dani Filth zde dospěl svým hlasem do stádia, kdy rychlejší party zpívá s takovou agresí a zapálením, že posluchač vnímá jen takový zběsilý štěkot. Specifický rys jeho hlasu a kapely samotné. Kytary, ač se to mnohdy ani nezdá, mají kvalitní melodické linky a vzájemně jsou výborně spojené. Bicí udávají svižné i pomalejší tempo a mají mnohdy vcelku náročné postupy. A jak už to tak bývá, basa tvrdí muziku a zde i patřičně zahušťuje atmosféru. A samozřejmě, že důležitým (klíčovým) nástrojem jsou klávesy, které určují náladu a celkové rozpoložení. Doplňkové ženské hlasy jen dokreslují patřičné party k samotné dokonalosti. Muzika je vedena rychlým, divokým tempem s občasnými oddychovými momentkami. Pestrá paleta melodií a ratata sypaček. Chemie upírského polibku je znatelná. Uhrančivé dílo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wajgl / 9.3.18 13:32

Já s touhle deskou nemám problém, koupil jsem si ji společně se všemi staršími věcmi WfW takže jsem mohl srovnávat. Je to kapánek něco jiného než Kovy odjinud nebo Věž smrti i když už tam byl náznak kudyma to asi půjde. Z Věže smrti bych vypíchnul skladbu Most - toto je excelentní nedoceněné dílo. Illud Tempus možná u někoho pohoří, ale zároveň si může najít zcela nové posluchače pro které jsou předchozí věci dost syrové. Tohle říkám z vlastní zkušenosti. Nemám problém poslouchat vše od inteligentního popu ala Goldfrapp, Röyksopp až po raw black metal. Hudba mě baví a proč si nedát kvalitní hip-hop když to má hlavu a patu. Mě se nelíbí to mezitáborové plivání na sebe. Ke skladbám by se dalo napsat hodně, komu se líbí německá elektronika jako Projekt Pitchfork tak možná se mu bude líbit i Illud Tempus - zvláště u poslední skladby "Selhání" je podobnost více než zřejmá. Děkuji Morbivodovi za toto dílo a když se vydá zpátky k syrovosti nebo jinudy tak se zlobit nebudu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky