Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruor Cultum - Bloody Days On The Altar

Cruor CultumBloody Days On The Altar

Bhut26.7.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Debutová práce, která vystřelila Brazilce Cruor Cultum mezi raw black metalovou elitu. Album, které nenechá vydechnout a přetéká výraznými riffy, svižnou kadencí a jinou blasfémií.

Minulý týden se mé články točily ve víru Brazilíe, ačkoliv rytmus samby je jim na hony vzdálen, a tak volně pokračuji, lépe řečeno uzavírám tento cyklus vzpomínkovou recenzí na nepříliš známou kapelu Cruor Cultum. To je kapela, která toho za svou desetiletou existenci dvakrát mnoho nevyplodila. Konkrétně jde pouze o debutovou desku Bloody Days On The Altar a letošní dílo Crown Of Beasts. Novinku mám v merku, ale zatím jsem ji nikde nespatřil, proto věnuji krátkou vzpomínku desce debutové, která něco znamená.


Cruor Cultum nejsou otci žádného žánru, nejsou ani nijak zásadní v utváření jakýchkoliv kontur metalu. Je to jen jedna z mnoha kapel, která se rozhodla hrát black metal. Na první pohled nevýrazná, ne-li zbytečná kapela. Proč se tedy zdržuji tím, že o ní píšu? Důvodem je jednoznačně náplň oné desky, která mne dokázala přikurtovat do křesla a nevěřícně zírat. To, co autorská dvojice předvedla, je totiž neskonale úžasná práce, před kterou by nejeden black metalový nadšenec padal na kolena. Padám i já a hned si vysvětlíme proč.


Bloody Days On The Altar je sice deskou krátkou, za to neskutečně svižnou, energickou a především nápaditou. Autoři jsou srozuměni se všemi atributy, které má řezavý black metal syrového formátu mít. Na album předvádí množství výtečných melodií, nápaditých rifů a celou mašinérii umocňují bitevní palbou bicích. Tempo je rychlé, ale nikoliv extrémní. Černý koráb pluje střemhlav peřejemi ostrých kytarových pasáží. Právě ty kytary mne na nahrávce baví ze všeho nejvíc. Mají charakteristicky ostrý booster, který mívaly blackové kapely někdy na začátku devadesátých let. Při zběsilém hraní a pálení jednoho strhujícího rifu za druhým se mi pak ježí chlupy a počínám nekontrolovatelně běsnit. Kdo by to byl řekl, že právě v Brazílii vznikne takováhle smršť, kterou lze vyvažovat zlatem.


Netřeba dále rozvádět fakt, že jde o pravověrný poctivý black metal starého střihu. I zvuk se nádherně nese v oné smyslné zastřenosti a brousí uši posluchače. V Evropě se zažilo označování TNBM, což by šlo použít i na Cruor Cultum, ovšem museli bychom přistoupit k drobné změně, takže výsledná zkratka by byla TBBM. Jsem velice zvědav, s čím se pánové vytasí letos, protože laťku za sebou nechali opravdu vysoko.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky