Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Švédští thrashers DARKANE, kteří do svého rambajzu přidávají různá koření včele s lehkou formou deathu, opět dokazují, že z nich jejich pověstná mladistvá energie dosud nevyprchala. Po rozporuplně přijatém předchůdci "Demonic Art" (2008), s Jensem Bromanem za mikrofonem, se vrací ztracený syn Lawrence Mackroy, jenž tak parádně nazpíval dávný debut „Rusted Angel“ (1999), který je katapultoval mezi elitu. Hlas tohoto pána mám rád zejména v parádních Scarve. Jeho projev je dechberoucí a myslím, že DARKANE, byť ve svém táboře měli různá pěvecká esa, Lawrence potřebují. Zasvěcení vědí, o čem mluvím a pro ty ostatní podotýkám, že se tento PAN zpěvák nebojí žádné polohy hlasu. Ať už je to jeho pýcha - expresivní silový zpěv, growling či thrashové štěkání.

Dost už o mém pochlebování mistru, DARKANE totiž není rozhodně jen o zpěvu. Zbytek sestavy je prakticky neměnný a semknutý, přesto zde vyčnívá věhlasný světoběžník Peter Wildoer, kterého bude znát asi každý metalový fanda. Jeho bicí šlapou jako přesně seřízené hodinky. Je rychlý až zběsilý, je ale i hračičkovský. V některých místech, v nichž se příliš rozdovádí, mám strach, že se vše rozjede do naprostého bordelu. Nikdy! Löfberg se svojí mistrnou basou je zárukou, že i technické šílenosti mohou být zábavné a plné pravého metalu. Jen bych jej tedy poněkud zvýraznil, aby jeho nástroj lépe vynikl. Stejně tak kytarový tandem Ideberg s Malmströmem nestojí ve stínu žádného z kolegů a mnohdy velice složité plochy předkládají přístupnou formou. Dočkáme se střelhbitých vyhrávek a sól, parádně hebkých akustických vybrnkávaček, které ovšem nikdy, ani na okamžik nesklouznou do sladkostí a podobného póvlu, který se už nějaký pátek usadil v tomhle ranku. Je úžasné, jak dokážou, držet takhle vysoký nadstandard v naprosto civilní rovině.

DARKANE se nevracejí k špinavé rozervanosti debutu, jdou dál po zvukové stránce nastolené předchůdcem. Opustili ale předvídatelné postupy s refrény pro holčičky a vy se můžete těšit z těžkotonážní jízdy, místy pěkně extrémní. Abych to upřesnil, melodie jsou všudypřítomné, ale ne prvoplánovité a na jedno použití. Zde slyším melodiku onoho sotisfikovaného thrashe v čele s Testament. Není to ale tak jednoduché, protože DARKANE si vždy dělali, co chtějí a tak plynule přecházíme z vyšperkovanosti do brutální části jejich já, nevarováni, jsme biti math metalovou rovnicí. Když tohle vydýcháte, budete zaskočeni klavírní tichostí „Hate Repentance State“. Zvlášť zajímavé jsou bonusy. První z nich „I, Author of Despair“ se nese v krkolomném duchu, aniž by ale opustil thrash / deathové pozice. Je to opravdu špičková záležitost, kterou společně s druhým bonusem „Malicious Strain“, drtící vaše uši deathovou silou, řadím mezi to nejlepší, co nám novinka přináší.

Zpozorněte vy, kteří jste poslední roky frflali, že už to není ono a DARKANE jsou v háji. A také vy, kteří milujete masivní moderní rubanici prvotřídní kvality. Na tvrzení, zda se jedná o nejlepší album těchto Švédů, je asi ještě brzo. Nicméně to nejlepší, co DARKANE dokážou, je zde pěkně pohromadě a vyvážené do dokonalosti. Navíc poučeni o chyby i zkušenosti, které za ty roky nasbírali, servírují nám dílo hodné mistrů, které ještě možná zahýbe budoucností. Nemám nic, co bych kritizoval. Jsem nadšen a pohlcen. Snad jen ten obal, byť je motiv zajímavý, se mi moc nezamlouvá. To je ale otázkou vkusu každého z nás.