Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ne nadarmo jsem v nedávné době sepsal vzpomínkovou recenzi na debutový počin Brazilců Cruor Cultum. Vidina následovníka tehdejšího velkolepého díla si žádala drobnou přípravu a oživení. A tak se stalo, že v květnu tohoto roku kapela vypustila svou druhou desku se jménem Crown Of Beasts, a to prosím po dlouhých deseti letech.

Ten časový odstup je znát. Nejen co se týče samotného zvuku, který podléhá modernějším způsobům – tedy větší čistotě, ale jde hlavně o celkové uchopení black metalu. Autorská dvojice se nebojí drobně experimentovat a do díla vkládá několik, zprvu nepatrných vsuvek, které nahrávku ozvláštňují. Nejde o citelný zásah, ale při detailním poslechu je ono novátorství rozpoznatelné. Z celkového pohledu se už tolik nehrozí a nešklebí. Namísto pomalovaných zlověstných válečníků na obalu desky předchozí, přichází stylová kresba blasfemického rázu. Tolik typické okultní symboly jsou v pravidelném obrazci rozesety do každé části obalu. Motiv je to hezký a dobře odpovídá obashu samotnému.

Hudba, jak již bylo řečeno, doznala změn k modernějšímu pojetí. Upustilo se od sypačkového tempa, respektive míra kadence není tolik divoká. Ačkoliv časový harmonogram není kdovíjak dlouhý (půlhodinka), nevidím v tom jediný problém a na nahrávku tohoto charakteru to tak akorát stačí. Během této relativně krátké doby jsou důkladně přetlumočeny všechny aspekty řízného blacku s pohrdavým podtextem. Není zbytí se s čímkoliv mazat, utvářet plochy plné melodických vyhrávek a atmosferičtější kompozice. Stačí, když zasyčí síra a vše se rozjede stylem hodným černě kovové mašinérie. Deska je to proto více upřímná a přímočará. Jednoduše nastoupí, rozbalí svůj tmavý koberec, poukáže na jeho výrazné ornamenty, divák užasne, kapela koberec sroluje a zase zmizí v deštných pralesích Brazílie.

Přelet alba sluchovody je sice svižný a rychlý, ale oproti svému předchůdci jednoznačně slabší. Tehdy vše smrdělo zatuchlou garáží a podivným kouřem, naproti tomu dnes dýcháme horký vzduch rozpálené moderny a snahy se přizpůsobit jedoucímu vlaku. Black metal už za těch deset let nabral jiné kontury, přičemž Cruor Cultum jednoduše usnuli. Hodnotím tedy zcela průměrně, neb nejde vyloženě o vývar z ponožek, ale o poctivé řemeslo, které jen nepřišlo ve správný čas. Snaha se cení a z tohoto alba je cítit, jen mu chybí stupínky a madla, za které by se mohl posluchač chytit, čímž by se nadobro svázal s životem Crown Of Beasts. To se kapele podařilo před léty s Bloody Days On The Altar. Uvidíme příště, snad nebudeme čekat další dekádu.