Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cryptopsy - As Gomorrah Burns

CryptopsyAs Gomorrah Burns

Sorgh12.1.2024
Zdroj: Bandcamp, Mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Kapele Cryptopsy se podařilo vrátit na scénu s masakrem, který se dá považovat za jejich standard. Teď už loňské album otírající se o zkázu Gomory je ranou mezi oči a současně podanou rukou věrným fanouškům.

Ještě se stále ohlížím za uplynulým rokem a mávám mizejícím ikonám. Nové album Cryptopsy je rozhodně jednou z nich, vidím je stejně ostře, jako když vyšlo. Je to návrat další legendární a pamětihodné kapely, která to přes zdánlivý kolaps dotáhla k další řadovce. Už jsem to ani nečekal, a tak když byla chuť, kochal jsem se jejich starou tvorbou, ze které musím vyzdvihnout božsky namlácené album None So Vile. To byly ještě jiné časy.

 

Ovšem přišla novinka pojmenovaná As Gomorrah Burns a po pár posleších věřím, že si své místo na slunci zaslouží. Už jen pro tu radost vidět vzkříšení kostrbatého loga Cryptopsy. Došlo k tomu už na obou dílech The Book Of Suffering, což jsou velice povedená EP, a současná řadovka tento návrat ctí. Podobně jako u spousty jiných kapel, i tady došlo ke snahám modernizovat a přizpůsobovat se novým výzvám, ale kdo o to vlastně stál? Kvalita starých jistot se potvrdila už po pár letech. A nejen z vizuálního hlediska.

 

Cryptopsy band

 

Že kapela stojí a padá s bubenickým géniem Flo Mournierem, snad nikdo rozporovat nebude. Tahle latentní chobotnice dala punc celé řadě projektů a mohla by vysvětlit, proč vyhynuli první deathmetaloví dinosauři. Cryptopsy jsou ovšem domovská srdcovka a nové album přineslo důkaz o neutuchajícím zdraví karpálních tunelů tohoto krakena. Zdánlivý chaos přesýpaného štěrku a tepajících bucharů charakterizuje "Gomorrah" jako typickou nahrávku kanadské legendy. Díky výrazné roli rytmiky obecně se albem pohybujeme podle přesně vypočítaných a mnohdy nerozlišitelných intervalů. Nikdy to nebyl čirý death metal, faldy mu stále a důrazně větraly grindové fronty. Valivost musela uhýbat zběsilým výpadům, ve kterých se rozhodovalo, jestli je hezčí kytarový útok nebo bubenický nálet. Jakožto ctitel těžkých a zatěžkaných riffů bych tady sice mohl hořekovat nad nezastavitelnou mašinou, kterou dýchavičně a se stále většími problémy dobíhám, ale protože současně obdivuji složitost a krkolomné nápady, mám sto a jeden důvod se překonat a trpět dál.

 

Albu dominuje bláznivě divoká estráda těžko popsatelných zvrhlostí, které je nutné rozklíčovat. Což o to, při troše snahy se to dá. I přes to, že vám do uší stále řve nervní hlas dopáleného pacienta. Naprosto to odpovídá zběsilosti kytarových kreací, které velmi nerady slyší hudrování nad rychlým sledem myšlenek. Divoký charakter alba hrdě vykazuje blízkost grindového šílenství a štěkající vokalista co chvíli stáčí řeč na kouzlo prasečího ryku. Na své si však přijdou i ti, co ve všem hledají melodičtější atributy, jen se musí smířit se slabšími objevy. Melodie hrají druhé housle, uvědoměle ustupují brutálnímu zacházení, ale svůj podíl odehrají, takže není důvod je ignorovat. Nejde o nijak nadčasové nebo mimořádně dojímavé nápady, spíš jsou to ojedinělé kytarové výjezdy mimo rytmický chaos a strohou dějovou linku. Nejvíc mě baví tahání strun v závěrečné skladbě Praise The Filth, které kolísavým sjezdem kopírují cestu do trosek hořícího města.

 

Cryptopsy víc než co jiného předvedli, že je s nimi nutno počítat. Že roky v ústraní jim neubraly na chuti drtit a že agresivní způsob hry je stále jejich oblíbenou metodou. Album jako takové nic nového nepřináší a s klidným svědomím se může zařadit na pulty koloniálů, kde si ho mezi jinými někdo vybere. Chybu neudělá, ovšem vedle čekají i další možnosti.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 13.1.24 20:29odpovědět

Pořád mám radši starší alba, navíc Cryptopsy nemám v první brázdě, ale novinka to řeže jak hovado.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky