Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cryptopsy - As Gomorrah Burns

CryptopsyAs Gomorrah Burns

Sorgh12.1.2024
Zdroj: Bandcamp, Mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Kapele Cryptopsy se podařilo vrátit na scénu s masakrem, který se dá považovat za jejich standard. Teď už loňské album otírající se o zkázu Gomory je ranou mezi oči a současně podanou rukou věrným fanouškům.

Ještě se stále ohlížím za uplynulým rokem a mávám mizejícím ikonám. Nové album Cryptopsy je rozhodně jednou z nich, vidím je stejně ostře, jako když vyšlo. Je to návrat další legendární a pamětihodné kapely, která to přes zdánlivý kolaps dotáhla k další řadovce. Už jsem to ani nečekal, a tak když byla chuť, kochal jsem se jejich starou tvorbou, ze které musím vyzdvihnout božsky namlácené album None So Vile. To byly ještě jiné časy.

 

Ovšem přišla novinka pojmenovaná As Gomorrah Burns a po pár posleších věřím, že si své místo na slunci zaslouží. Už jen pro tu radost vidět vzkříšení kostrbatého loga Cryptopsy. Došlo k tomu už na obou dílech The Book Of Suffering, což jsou velice povedená EP, a současná řadovka tento návrat ctí. Podobně jako u spousty jiných kapel, i tady došlo ke snahám modernizovat a přizpůsobovat se novým výzvám, ale kdo o to vlastně stál? Kvalita starých jistot se potvrdila už po pár letech. A nejen z vizuálního hlediska.

 

Cryptopsy band

 

Že kapela stojí a padá s bubenickým géniem Flo Mournierem, snad nikdo rozporovat nebude. Tahle latentní chobotnice dala punc celé řadě projektů a mohla by vysvětlit, proč vyhynuli první deathmetaloví dinosauři. Cryptopsy jsou ovšem domovská srdcovka a nové album přineslo důkaz o neutuchajícím zdraví karpálních tunelů tohoto krakena. Zdánlivý chaos přesýpaného štěrku a tepajících bucharů charakterizuje "Gomorrah" jako typickou nahrávku kanadské legendy. Díky výrazné roli rytmiky obecně se albem pohybujeme podle přesně vypočítaných a mnohdy nerozlišitelných intervalů. Nikdy to nebyl čirý death metal, faldy mu stále a důrazně větraly grindové fronty. Valivost musela uhýbat zběsilým výpadům, ve kterých se rozhodovalo, jestli je hezčí kytarový útok nebo bubenický nálet. Jakožto ctitel těžkých a zatěžkaných riffů bych tady sice mohl hořekovat nad nezastavitelnou mašinou, kterou dýchavičně a se stále většími problémy dobíhám, ale protože současně obdivuji složitost a krkolomné nápady, mám sto a jeden důvod se překonat a trpět dál.

 

Albu dominuje bláznivě divoká estráda těžko popsatelných zvrhlostí, které je nutné rozklíčovat. Což o to, při troše snahy se to dá. I přes to, že vám do uší stále řve nervní hlas dopáleného pacienta. Naprosto to odpovídá zběsilosti kytarových kreací, které velmi nerady slyší hudrování nad rychlým sledem myšlenek. Divoký charakter alba hrdě vykazuje blízkost grindového šílenství a štěkající vokalista co chvíli stáčí řeč na kouzlo prasečího ryku. Na své si však přijdou i ti, co ve všem hledají melodičtější atributy, jen se musí smířit se slabšími objevy. Melodie hrají druhé housle, uvědoměle ustupují brutálnímu zacházení, ale svůj podíl odehrají, takže není důvod je ignorovat. Nejde o nijak nadčasové nebo mimořádně dojímavé nápady, spíš jsou to ojedinělé kytarové výjezdy mimo rytmický chaos a strohou dějovou linku. Nejvíc mě baví tahání strun v závěrečné skladbě Praise The Filth, které kolísavým sjezdem kopírují cestu do trosek hořícího města.

 

Cryptopsy víc než co jiného předvedli, že je s nimi nutno počítat. Že roky v ústraní jim neubraly na chuti drtit a že agresivní způsob hry je stále jejich oblíbenou metodou. Album jako takové nic nového nepřináší a s klidným svědomím se může zařadit na pulty koloniálů, kde si ho mezi jinými někdo vybere. Chybu neudělá, ovšem vedle čekají i další možnosti.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 13.1.24 20:29odpovědět

Pořád mám radši starší alba, navíc Cryptopsy nemám v první brázdě, ale novinka to řeže jak hovado.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky