Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cult Of Erinyes - Metempsychosis

Cult Of ErinyesMetempsychosis

Sorgh6.8.2024
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Metempsychosis je jistota kvalitní práce, což je v tomto případě atmosférický black metal. Trocha tajemství, tušená zloba, která nikdy nevytryskne na povrch. Vše v upraveném a nenásilném zvukovém hávu.

Hyperaktivitě se meze nekladou, nemá to smysl. Je jen dobře, když je pnutí jak ventilovat a muzika se zdá být neškodnou a pro někoho skvělou možností. V jejích nepřeberných variantách rozpouští své mánie i Olmo Lipani známější pod přezdívkou Déhá. Tuším, že už mnohým svítá. Jde o známou figuru belgického black metalu podílející se snad na všem, co se v tamním podzemí šustne. Na našich stránkách jsme se mu věnovali prostřednictvím dalších projektů jako Déhá nebo třeba The Nest a další. V Cult Of Erinyes nepatří k zakládajícím členům, tady skočil do rozjetého vlaku někdy na minulém řadovém albu a od té doby je magickým hlasem této kapely.

 

Album Metempsychosis se plaví ve vodách tajuplného, lehce okultního black metalu, který to s tajemností nijak nepřehání a zůstává při svém kázání nohama na zemi. Pro někoho může být problémem to, že nejde o klasickou sestavu sedmi osmi skladeb, ale o dvě sáhodlouhé kompozice. Těžko si pak člověk pustí oblíbený kousek nebo nastaví vyzvánění v telefonu. To musí buď šikovně chytit konkrétní pasáž nebo se pokaždé znovu propadnout do nitra celé skladby. To však nepředstavuje až takový problém.


Náruč obou kompozic je magická a zvláštní. Na mnoha místech vibruje melancholie, ponurá nálada krypty, chlad kamene. Blackmetalová zloba nedosahuje vrcholů surovosti, přesto jí nejde upřít černosvatý hněv a magii. Máte-li rádi střední tempo, které vás nehoní ode zdi ke zdi, je to album pro vás. Žádná špindíra rochnící se v kanálním zvuku, ale fešanda oblečená do kvalitního šatu církevního aparátčíka. Výrazným tahounem alba je Baronova kytara, která úpěnlivým hlasem proráží chmurnou poklici a láduje nejen sóla, ale často i dominantní a zapamatovatelné melodie. V jejím chladném zvuku a trylkování na pozadí hluboké rytmiky objevuji oblíbené artefakty typické pro black metal belgicko-francouzského ražení. Typický je chladný zvuk a prostorové rezonance. Překvapit však umí hebký zvuk baskytary, který umí vše kolem sebe konejšivě a měkce obalit.

 

Vzhledem k délce každé skladby musí být asi každému jasné, že nejde udržovat napětí po celou její dobu. Nutno říct, že kapela bojuje srdnatě a daří se jí posluchače upoutat na dlouhou dobu. Jsou zde výraznější pasáže i ty méně vzrušující a pak jsou zde místa, která můžeme brát jako intermezza spojující v dlouhém plynutí jednotlivé motivy. Někdy jsou tyto mosty delší, než by mi bylo milé a chvilku se topím v převalujícím se bahnu nerozhodnosti. Naštěstí takových míst není mnoho a vždy můžu počítat se záchranným kruhem v podobě nekonečné a silné atmosféry. Z tohoto pohledu se zdá povedenější první skladba, tam opravdu není prostor na plané úvahy a těch jejích dvaadvacet minut je naplněno skoro po okraj. Druhá část desky je malinko slabší, ale to není žádné téma k rozvoji debaty.

 

Metempsychosis je jednoduše dobré album se specifickou atmosférou. Patří do kategorie jemnějšího black metalu, který si potrpí na dobré zacházení. Originalitou nesrší, ale zaujme svojí temnotou a melodikou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky