Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Po šestileté odmlce se americké těleso jménem DANZIG dalo opět do pohybu. Do své diskografie umělci udělali další zářez v podobě deváté studiové desky jménem "Deth Red Sabaoth". Od posledního alba "Circle Of Snakes" kapela vydala jedno DVD, jednu výběrovou desku a dva singly. Pravdou zůstává, že v roce 2006 ještě vyšlo album "Black Aria II", ale to patří pod křídla soukromé solo tvorby zpěváka kapely Glenna Danziga. Za již výše zmiňovaných 6 let se v kapele odehrálo opět několik personálních změn. Do sestavy se navrátil bicmen Johnny Kelly, který kapelu ovšem v letech 2007-2008 na chvíli opustil. Během této roční absence ho zaskočil Karl Rosqvist. Baskytaru v současných dnech v rukou třímá Steve Zing, který do formace vstoupil v roce 2006 a vystřídal tak dosavadního basáka jménem Jerry Montano. Kytarista Tommy Victor kapelu opustil v roce 2005 a zpět se do ní navrátil roku 2008. Během této tříleté pauzy ho vystřídali umělci Todd Youth, Joe Fraulob a Kenny Hickey. Dost bylo historie. Fanoušci této kapely jistě vědí o tom, že snést se a rozumět si s Glennem Danzigem zřejmě není nic jednoduchého a tak není divu, že se v této kapele hráči střídají poměrně často. V současné době nám nová podoba kapely předložila líbivé album s typickými rysy, kterými se skupina může pyšnit již od svých začátků. Specifický Glennův hlas je rozpoznatelný od prvních záchvěvů. Dodává hudbě DANZIG charakteristickou tvář a jistou originalitu. I nyní se posluchač dočká velice vydařených chorálních ploch a melodických refrénů, ve kterých je dobře slyšet stálá dobrá hlasová kondice. Celkově i zvuk ostatních hudebních nástrojů má příjemnou zvukovou kvalitu. Občasný vstup kláves pak vytváří patřičnou atmosféru vhodnou k dané skladbě. Hudba se od svých kořenů nijak neliší, stále si drží své typické kopyto, podle kterého rýsuje nové skladby. Nejedná se o žádné kopírování a vykrádání sebe sama, novinka má spousty nových neohraných melodií a tajemných pasáží. Kdo by u této skupiny čekal nějaký posun, čeká zcela marně. Stále z hudby čiší klasický heavy metal kořeněný doomovými vstupy a rockovými mnohdy až rock'n'rollovými prvky. I povedený černo-červený obal skvěle koresponduje s obsahem desky. Vytváří v divákovi záhadně mrazivou atmosféru kombinující se s "béčkovou" obyčejností a kýčovitostí. Však je také Glenn znám svou zálibou v béčkových hororech. Obrázku dominuje krásná ženská postava s lebkou místo hlavy. V rukou třímá svícen z lebky zvířete, které zdobí téměř každý obal této kapely. Vpravo od ženštiny se nachází zvláštně pokřivený strom. Na straně druhé je pak k vidění hřbitov. Nebe a celkové pozadí je zahaleno v rudé barvě.

První tóny alba začínají vcelku svižně. Pvní píseň začne v klasickém duchu DANZIG. V polovině skladby zvolní své tempo na téměř doom metalově pomalé. Dvojka se vyznačuje charakteristickým riffem a obvyklými heavy metalovými postupy. Třetí věc má temnější tajemnější jádro a ve svém konci volně přechází v následující čtvrtou skladbu. Ta je pak o něco pomalejší a mrazivější. Nahání hrůzu přesně tak, jak to tahle kapela umí a dělá už od své existence. Jistá změna přichází v páté On A Wicked Night. Zhruba do poloviny svého trvání se nese ryze v akustických vodách. Slyšet je pouze kytara a zpěv. Poté se přidají metalové nástroje a i tempo skladby se o něco zvýší. Tuto věc bych označil jako jednu z nejpovedenějších. Co se mého pohledu týče tak absolutní špičkou a skvostem alba zůstává šestá Deth Red Moon. Výborná melodická věc s vynikajícím řekněme veselejším refrénem. Hudbu bych přirovnal k heavy metalu s rock'n'rollovými prvky. Po této dokonalosti přichází hutnější Ju Ju Bone. Další doomově laděná písnička je pak Night Star Hel. Tato skladba se od začátku jeví jako pomalá, temná melancholie ovšem ke konci se rozjede v nekompromisně údernou razantní sypačku. Následují dvě skladby, které v podstatě vytváří jeden celek. Oba kousky se jmenují Pyre Of Souls, jen ve svém přídomku se lyší. První a v pořadí devátá věc má dovětek Infanticle. Jedná se o takové intermezzo, interludu. Své tempo nikam nežene a nástroje používá ryze akustické jako například akustická kytara, či piano. I zpěv je čistý chorál a nemá žádného textu. Druhá část a tedy i předposlední skladba na albu dostala přídomek Seasons Of Pain. Nachází se v ní minimum zpěvu a spíše navozuje zvláštně nervozně příjemnou atmosféru. Závěrem přichází pomalý song jménem Left Hand Rise Above, který vytváří takové smutnější rozloučení na konec.