Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jirka D.: Stvořitel má tvůrčí krizi. Tak přesně tahle slova z devátého songu desky se mi honila hlavou po prvním poslechu (a dal mi zabrat). A vlastně i po druhém, třetím a i tom posledním, který byl nevím kolikátý v pořadí. Proč? Protože předvídatelnost, protože jednotné a časem unavující tempo, protože velmi podobná šablona skladeb a taky vyloženě otravná věc jménem Celestýna si pořídilia otlučenej revolver. Už jen ten název! Insania jakoby vsadila vše na jednu kartu, zapomněla tvořit, zapomněla na kreativitu a nápaditost. Jedna deska a dvanáct stejných songů. Stvořitel má fakt tvůrčí krizi! Nebo ne?

Bhut: Ta krize mi prolétla hlavou taky a rovněž už při prvním poslechu. Tempo alba je stejně otlučené jako zmíněný revolver a horko těžko rozproudí nějakou výraznější energii. Na druhou stranu, předchozí Zapal dům poraž strom mi taky nesedlo okamžitě, ale až s odstupem času. Ovšem když půjdu hlouběji do historie… Out, Freud, Hyena - to vše sedělo ihned a fungovalo bezprostředně výtečně. Dnes už to vyžaduje více soustředění, ale nemohu se zbavit neustálého pocitu očekávání něčeho většího, něčeho, co tu desku nakopne, jenže… ono to nepřichází. Takže ve výsledku jsem si oblíbil akorát Nebe a Nietzsche a Mokré sny o smrti. Nic proti textům nebo Tudyho kreacím, ale zbylá hudba se nemůže rozkmitat, což je škoda.

Victimer: Ono to po stránce přínosu a pocitu, že to umí nakopnout, aby to bylo cítit, vrcholilo někde na Kultu hyeny. Pak už to jen volně klouzalo dolů spokojeno samo se sebou, ve jménu hudební stádnosti, tedy někde, kde si vidět a slyšet zrovna Insanii tak úplně nepřeju. Je to dnes vlastně takový přehledný elektro metálek s pár vlivy odjinud, který se plasticky a dle potřeby různě tvaruje, ale ne natolik, aby mě dokázal chytit a nepustit. Stvořitel dnes spíš rapuje a poučuje, tam kde kdysi vztekle křičel a kde vítězila šílenost, je dnes klišé a lajna, se kterou nejde moc pohnout, protože je rovná.

Z nové desky si vyberu pár věcí, co chci slyšet, a dalších pár věcí s díky přeskočím, protože mě prudí. Vývoj Insanie se snažím sledovat, docela jej i chápu, ale zároveň to není nic pro mě. Na druhou stranu nesouhlasím, že by “spam” byla deska jedné stejné písničky. Myslím si, že ta snaha hledat jinde tady je a je jí naopak víc, než bývalo zvykem. Akorát mě ta snaha a tento typ kreativity nechává chladným. V tom celkovém uspokojení, že už není třeba být originál, se to prostě ztratí, to je fakt... Jsem ve spojení, nejsem úplně offline, ale na Polyho vzkazy už jen sotva odpovídám. Chybí mi víc teatrálnosti, větší zapálení a dravost. Vše je takové… od začátku do konce jasné.

Jirka D.: Byl to vlastně už dřív argument starších fanoušků starší Insanie, že si kapela sedla do jedné, společensky-kritické pozice a z ní se jí nechtělo a nechce zvedat. Jenže je asi třeba si uvědomit, že větší zapálení a dravost postupem života mizí u všech a že čím je člověk starší, tím má i raději stereotypy a “to své jisté”. Vidím to sám na sobě. Z tohoto pohledu novému albu rozumím, Polyho texty mi až na pár výjimek nevadí, ale po pravdě mi ani nezvedají tlak. A to by myslím měly.

Victimer: Texty měl Poly vždycky jedinečné, o tom žádná. Je to ten pravý člověk na levém místě. Na novince si jich člověk musí užít. Stylem frázování, vytažením zpěvu, schůdností hudby. Nechci být za rýpala, ale já měl radši to objevování a i ty obraty mi v minulosti přišly silnější. Dnes je to kázání, “poslouchej, tady jsou moje texty”, i když každý ví, že jsou dobré.

Jirka D.: Zmínil bych ještě jednu věc, ale abych zase nebyl za otrapu já, zeptal bych se spíš vás - jak vás baví / nebaví / uráží / neuráží zvuk desky? Jen doplňuju, že od nahrávání přes postprodukci je z dílny Stanislava Valáška.

Victimer: I když bych měl, zvuk na “spamu” neřeším. Upozadil jsem ho, vytěsnil :)

Bhut: Se zvukem jsem na tom podobně jako Victimer. Mám sice dojem, že předchozí Zapal dům, poraž strom mi lahodilo víc, ale možná to bylo jen masterem pro LP (CD verzi jsem neslyšel). Každopádně v textech bych třeba zrovna od Polyho čekal hlubší zabřednutí do témat internetu. Je jasný, že v songu Ať kypí žluč se trefuje do oné anonymity virtualu a samotný obal v sobě ukrývá nejeden znak odkazující na dobře známou symboliku internetu, která si vychovává oddané uživatele se symptomy závislosti a neschopnosti čerpat informace odjinud (facebook, twitter). Čekal bych totiž narážky na dark web (též deep web, hidden web apod.), zejména, když je na obale největší hacker, co dostal přes hubu a proto mu teče červená. Sice tam moc nechápu to zednářství, ale budiž.

U obalu bych se pozastavil ještě z jiných důvodů. Zejména to, že mi přijde velmi strohý a příliš obecný. Třeba booklet Out byla krásná forma bulvárního časopisu, na jehož konci byla dokonce křížovka. Trans-Mystic Anarchy zase zdobilo množství fotomontáží a dalších drobností (nemluvě o krásné reedici na 2LP). Vinyl Kultu hyeny zase obsahoval sprejerskou šablonu. Tady je jediný bonus v dalším obrázku, který je, pravda, vydařený, jenže zbytek bookletu je fádní. Nemluvě o použitém fontu, který je hůře čitelný, už kvůli zvolené velikosti písma a takové drobnosti jako jsou bílá místa mezi jednotlivými panely jinak obarveného digipaku. Jediný bonus navíc a pomyslnou formu přidané hodnoty tvoří závěrečná nálož roztodivných remixů, z nichž se mi nelíbí ani jeden. A možná jen kvůli tomu, že remixy obecně nemám v lásce.

Victimer: No a je to, to jsme tomu dali. Že by bylo úplně všechno špatně? To zase ne, ale rozpaky vítězí a to jednoznačně. A kór, když člověk ví, že už bylo líp. Každý na tuhle kapelu nahlíží po svém, každý si moc dobře pamatuje, v kterém období mu nejvíce učarovala a pak se každý shodneme, že s deskou Na počátku byl spam jsme od superlativů poněkud dál, než bychom chtěli být.

Bhut: Určitě bych ji neviděl zas tak černě, jak se z našich slov dá vydedukovat. Ale ty první dojmy jsou rozpačité a trochu zklamané. Chápu důvody, proč album zní tak, jak zní. Ale je dobré si přiznat, že starší nahrávky si sedaly okamžitě a cílily stejně trefně jako novinka. Svá oblíbená místa na nahrávce určitě mám, ale není jich tolik, jako dřív. Třeba si to časem líp sedne, kdo ví. Stále však platí, že mám Insanii ve velké oblibě.

Jirka D.: Já bych nás zase nijak neomlouval. Dokonce bych řekl, že nejen že jsme od superlativů dál, ale že nezazněl ani jeden. Insania je podle mě v pozici, kdy je dopředu dané, jak má nová deska znít a pak už je to celé o tom se do té představy strefit. Chybí impulz udělat něco jinak, možná k tomu chybí i odvaha nebo třeba jen energie a elán. To samozřejmě nevylučuje, že pár songů je fajn a budou z nich nevergreeny, ale jako celek deska působí až příliš jako snaha o kopii své vlastní, nedávné historie.

Hodnocení:
Jirka D.: 55 %
Bhut: 60 %
Victimer: 60 %