Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
David Kollar - Where are They​.​.​.​? and other stories

David KollarWhere are They​.​.​.​? and other stories

Ruadek14.11.2023
Zdroj: CD - promo od AMPromotions
Posloucháno na: discman OneConcept CDC 100 BT + bedny Presonus Eris E3.5
VERDIKT: Velmi osobní deska na bázi experimentálního ambientu pro ty, co tohle mají rádi.

Spolupráce Davida Kollara je plná inspirativních jmen, z nichž některé tyto umělce už léta poslouchám. Přiznám se, že Davida neznám a jeho kooperace s těmito umělci mi byla doposud neznámá. O to příjemnější je zjištění, na jak vysokém levelu se náš kytarista pohybuje. Arve Henriksen je norský trumpetista, který například s věhlasným Nilsem Petterem Molværem patří ke špičce severského jazzu, co se pohybuje na ryze experimentální bázi (Nilse jsem před nějakými deseti lety viděl v Ostravě naživo a musím říci, že to byl velmi netradiční zážitek!). Tuhle desku přivedl k životu i Rick Cox, známý spoluprací s dalším pojmem na scéně, Jonem Hassellem. A nejen tohoto trumpetistu mi nová deska Davida Kollara připomíná. Mimochodem, za zmínku jistě stojí i to, že Davidova kytara zazněla i na deskách Stevena Wilsona!

 

Where Are They…? And other stories je dílem ambientním, přestože jde o promyšlenou hru na kytaru. Tu David pečlivě efektuje, prolíná stopy, mixuje s klávesami, smyčkami a tu a tam dodává větší hloubku basovou linkou. Co přesně kde zazní, je při možnostech krabiček těžko určit. Výsledný dojem je velmi atmosférické dílo, do kterého v první skladbě David promlouvá a posluchač záhy pochopí, o jak osobní nahrávku se tady jedná.

 

 

„V dubnu zesnul můj strýc Jozef ‘Džony‘ Tkáč ve věku 56 let. Rok předtím zemřeli moji prarodiče, o které se Jozef staral. Sám zemřel na chronickou srdeční chorobu. Myslím, že zemřel žalem. Zůstal v domě sám. Spal na babiččině posteli, měl ji velmi rád. Můj dědeček hrál na trubku. Byl šéfem dechovky ve Fričovcích. A tak jsem tuto improvizaci začal ukázkou trubky mého přítele a hudebního kolegy Arveho, rytmus je od kamaráda Ricka,“ přibližuje Kollar pohnutý příběh skladby "Requiem For Uncle".

 

Ano, tahle tíživá atmosféra a vlastně osobní zpověď je tím, čím nás David provází. A ta hudba je skvělá, pokud máte rádi experimentální elektroniku, zkreslení nástrojů a netradiční formu ambientu. Vlastně všechno to, co se točí okolo dnešních výrazných trumpetistů, které jsem už jmenoval. Je v tom i ona severská temnota a geniální smysl pro hru se zvuky, jaké zbožňuji nejvíc u Molværa. David ale místo trubky jede struny kytary, kterou třeba ve čtvrté Neurol krásně užijete. Že Neurol, zaujalo Vás? No ano, mimo první a poslední jsou všechny pojmenované po lécích, tedy vycházejí z jeho zkušeností s psychickými a zdravotními potížemi a jsou pojmenovány podle léků na úzkost nebo srdeční arytmii.

 

 

Jak desku shrnout, to je opravdu složité. První skladbu mi Davidův slovní projev trochu narušuje. Dokázal bych si to dílo představit i beze slov. Ne, já tomu rozumím, proč říká tahle slova a že měl potřebu tyhle věci vyslovit, jen mi to k intimní hře se zvuky nějak nesedí. Čtyři skladby jako určitá mezihra, z nichž poslední tlumí zrychlený srdeční tep. Rhytmonorm. Ta je čistě klavírní, trylkuje, spěchá a je velice neklidná. Přehmaty na klapkách, znám ten pocit narůstající paniky. Zažíval jsem ji při cestách prázdným autobusem při covidu. Nevíte, co se děje, svět v nepořádku a nejde to tak snadno spravit. Skladba výborně sedí, je jiná než ostatní, postupně srovnaná do výrazného rytmu až do bodu, kde se zklidní. Jako těsně před pádem do hlubin. A pak poslední, začínající Henriksenovou trubkou, protože strýc byl také trumpetista. A tohle je možná přesně ten neutichající poslední tón, co jej provázel na druhou stranu.

 

Tak intimní celé tohle dílo je. Hodnotit se sice odvážím, ale tiše se přitom vzdaluji a tleskám. Chtělo to odvahu takhle promluvit. Dílo, co není pro každého.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 25.1.18 10:48

Možno som to zle formuloval, možno ak by sa dali robiť odstavce, tak by bol môj príspevok prehľadnejší. ______ Kapely Bikkinyshop sa týkala len pasaž po "... mimo môj záujem." ______ Pojem "crossover" bol premostením k samostatnej úvahe o tomto "štýle" ako takom - tuto v našich reáliách, v rodnom jazyku. Asi som sa zle vyjadril - ja Kabát nepovažujem za mačkopsa. Ako táto pet-chiméra mi pripadá väčšina kapiel, ktoré produkujú nejaký crossover (alebo sa tomu pojmu vyhnú a na banzone si ako štýl zadajú rock/punk/post-hardcore/metalcore/emo metal). Žiadne meno tu nenapíšem, pretože - napriek tomu, že som počas predošlého roka prišiel do kontaktu s viacerými kapelami tohto razenia - žiadne som si nezapamätal (keďže ma nezaujali, niektoré až odpudili). ______ Kabát v tomto prípade je niečo, čo mi príde na um hneď, ako počujem takúto kapelu spievať v češtine. A moja otázka smerovala na to, či určitá podobnosť vo frázovaní, prízvuku, polohy a farby hlasu spevákov týchto kapiel navodzuje dojem podobnosti s Kabátom aj u Čechov, alebo je len vec kombinácie osobnej skúsenosti a objektívnych kvalít češtiny ako "cudzieho" jazyka (a teda tento dojem môžu nadobudnúť len Slováci, príp. iní "cudzinci"). Pretože tento Kabát-faktor v sebe nesie náboj českého "písničkářství", ktoré vo folku má svoje nezameniteľné čaro, no v tvrdšom metal a nedajbože blackmetale smrdí "agrom". Preto ja nevydržím počúvať Umbrtku, Master´s Hammer a celú priehršť tých priemerných blackových kapiel, z ktorých mi proste smrdí agro-kabátovosť. _____ Dúfam, že som to teraz sklohnil zrozumiteľnejšie...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 14.11.23 14:28odpovědět

Krása.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky