Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Daylight Dies - A Frail Becoming

Daylight DiesA Frail Becoming

Michal Z3.1.2013
Zdroj: MP3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Ryzost, uvěřitelné atmosféry, melancholické melodično a uctívání doom žánru jsou hlavními devizami současných Daylight Dies. To, co u evropských ikon žánru ztrácím, za Atlantikem nalézám.

Po čtyřech letech se američtí náladotvůrci Daylight Dies dokopali k vydání další porce melancholie a tíživých melodií "A Frail Becoming". Album zní kompaktněji a dotaženěji než předchůdce. Drsnost deathového dochucovadla se z hudby pomalu vytrácí a kapela se vyloženě pohybuje v šedém melancholickém vesmíru. Na druhou stranu dochází dech pestrosti, která byla dříve hmatatelná skladbu od skladby. Beru to však jako daň k sevřenějšímu a celistvému výkonu. Ubyla naštěstí pachuť z inspiračních předloh, které předchozí album zneužívalo až příliš. Přináší totiž porci onoho něčeho navíc, co činí nahrávku zajímavou nad šedostí průměrnosti. 

 

Daylight Dies si pevně opečovávají vlastní styl, který načrtli albem „Dismantling Devotion“; album následující a roky ticha po něm možno brát jako zpytování chybného kroku z vytyčené vlastní stezky. Melancholie, které jest dovoleno vykvétat na podhoubí zmaru a tíživých, svírajících středně rychlých temp, jsou více než živé a dovolují vstoupit do nehmotna a kráčet společně s hudebníky jejich fantazií. Hustota a nepropustnost nálad nedovoluje jediný pohled z rámce ven, do reality. Tak tomu je do posledního tónu, který hudebníci chtěli vyřknout. Plnotučné melancholie a nefalšované tíživé nálady, rytmy stvořené vyspělými lidmi, kteří nalezli vlastní místo a způsob vyjadřování. Vše plyne jaksi samozřejmě a švy mezi klidnými a energií nabitými částmi jsou příjemné a inteligentně nepatrné.

 

O původnosti a originalitě souboru netřeba diskutovat. Tyto vlastnosti se u Daylight Dies nenacházejí, neb jsou "pouhými" řemeslníky stylu. Inspiračních souborů, které pánové vyvolávají z paměti, je zástup. Myslím, že každý, kdo tuto kapelu zná, nehledá u ní nic převratného. Činím tak i já. Jen se nechávám unášet hudbou.

 

Daylight Dies se naučili velmi kvalitně využívat jemnějších materiálů. Nesklouzávají k jejich užívání nadbytečně, ale jak už je u těchto Američanů pověstné, sahají k nim skutečně v míře potřebné. Album tak není bouráno na fragmenty, ale stále funguje jako celistvý živoucí organismus. Hudba pramenící ve sbírce „A Frail Becoming“ bezpochyby patří k dnům probouzející se zimy a dlouhých stínů. Na hlavu nasáklou chmurnými náladami přikládám chladivě příjemný obklad - Daylight Dies.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky